Ripoffexpress →

Nová feature v Microsoft Office Visio 2010 – ikony vypůjčené z aplikací konkurenční platformy.

(via Panic)

Update: Shoda s Daring Fireball čistě náhodná, kdyby něco :) .

SSD v ExpressCard jako primární disk →

Přesně tohle chci. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že odstraním optickou mechaniku a vytvořím kombo SSD + HDD, ale můj MacBook má DVD mechaniku na ATA rozhraní (současný HDD je samozřejmě SATA), takže by se to zas tak moc nevyplatilo. Mnohem lepší je připojit bootovatelný SSD přes (mimochodem v mém případě teoreticky rychlejší) ExpressCard sběrnici, která od začátku zeje prázdnotou.

Problém je ale v dostupnosti těch správných zařízení. Třeba u nás prodávaný Verbatim 64GB údajně potřebuje ovladače jenom k tomu, aby jej viděl systém, čímž se stává nepoužitelný jako bootovací disk. Nebo třeba disk od OCZ je podle recenze na MacBlog.sk nepoužitelný kvůli rychlosti sekvenčního a náhodného přístupu, což se mi zdá dost zvláštní po přečtení recenze 48GB FileMate za pár dolarů na MacWorldu.

Via Daring Fireball.

Gamifikace →

Jesse Schellova úžasná prezentace o psychologických aspektech moderních “real life” her. Stojí za zhlédnutí už jenom kvůli tomu, že Jesse je skvělý řečník.

Stále mi to vrtá hlavou. Sbírání bodů je všude – Foursquare, geocaching, “pokrok uživatele” na Facebooku, počet Twitter followerů, počet subscriberů na Feedburneru. Naprosto úžasná je ale myšlenka sbírání experience bodů místo známek ve škole. Vlastně je ve všech ohledech lepší než normální známky (pár drobných bodíků za zodpovězení jedné otázky při hodině, masivní přísun expů za velký test…), jsou prostě mnohem flexibilnější. A nakonec, proč ne online leaderboard? Jsem si jistý, že by to podstatně vylepšilo celoplošně studijní výkony.

A víte co je hustý? Jak Schell na závěr poznamená, ono to fakt přijde. Body budou hlavním tématem v 2010’s, o tom není pochyb.

Via kottke.org.

MacHeist →

Opět se něco děje. Tentokrát žádné mise, ale rovnou bundle? Rád se nechám překvapit.

Plaváčkův malý blábolník →

Známý český internetový dinosaurus si založil Posterous, údajně na “Krátké bláboly.” No, moc krátké nejsou, ale počtení je to výjimečné. O SEO se prakticky nezajímám, ale jeho posledních pár dost polopatických článků mi tak trochu otevřelo oči.

Majitel tvrdil, že má webovou prezentaci, ale za dobu její existence si přes ní nikdo nikdy nic neobjednal. Zjištění, že mu ji sešmudlil nějaký prototyp chorvatského webtržníka a zcela nevhodně umístil na dnes již mrtvý Geocities.com, mě nepřekvapilo. Inu. Slovo dalo slovo a jako správný webdesignerský machr jsem se po třetí láhvi červeného vína z Dingače nabídl, že mu vyrobím webovou prezentaci novou, přes kterou se objednávky jenom pohrnou. Jo, víno.

I přesto, že jsem se SEO publikacím doteď vyhýbal, podle téhle série článků byla moje představa o optimalizaci víceméně správná: Dobrý obsah, dobrý obsah, dobrý obsah, sem tam nějaké klíčové slovo, dobrý metatag description a pokud možno ne flashové menu. Naopak naprosto nedůležitá je validita webu, druh layoutu (CSS/tabulky), počet <h1> tagů a dokonce i to, jestli web třeba vyráběl MS Word.

Jak to chodí ve Foxconnu →

Dost úděsný článek o bezpečnostních opatřeních v továrně Apple výrobků v Číně. Nedivím se, že dělají vše pro to, aby si udrželi kontrakt.

The police arrived, the guards apologized, and the reporter left without filing charges. Then the policeman told the reporter, “You’re free to do what you want, but this is Foxconn and they have a special status here. Please understand.”

A vy jste věděli, že Panic mají blog? →

Moji oblíbenci v Panic software mají firemní blog. Ke mně se to doneslo teprve nedávno. Pokud vás nezajímá obsah, aspoň si ten web prohlédněte v nějakém WebKit-enabled prohlížeči, je to designovo-technická lahůdka (ano, i -webkit-transform se dá už v praxi u takovéhleho webu nasadit :) .

Příklad dokonalé použitelnosti

Jsem člověk, co je schopný zapomínat všechno možné na různorodých místech. Nikdy jsem si však nezapomněl s sebou vzít identifikační čip cestou ze školy na oběd. Jak to?

Moje školní workflow probíhá nějak takto: skončí vyučování, skočím si dát školní baťoh do skřínky a pospíchám na oběd. Často to provádím velice rychle, čímž se pravděpodobnost ztráty čipu ještě násobí.

Mám ho totiž na klíčích, které jsou potřeba k uzamčení skříňky, takže mi otevřená skříňka nedovolí odejít na oběd bez zamknutí a vyjmutí klíčů i s čipem. Dobrý, ne? Bez téhle vychytávky bych byl asi milionkrát bez oběda.

Vidíte? Naprosto automatizovaný a neobtěžující způsob, jak donutit uživatele něco pokaždé udělat. Jen nevím, jak takovou metaforu převést do světa software.

Ještě mi schází způsob, jak si nezapomenout klíče po příjezdu do školy v autě a ušetřit si tu jednu cestu od skříňky k autu a nazpět.

Windows Phone 7 Series →

Zdá se, že si Steve přiznal, že obchodní model předraženého telefonu co nic neumí má skutečně nějakou šanci získat signifikantní market share. I když minulou strategii miloval.

Pro uživatele to bude rozhodně přínos, ale já kdybych byl Microsoft, snažil bych se mít co nejvíc featurami nadupaný OS se svobodnou distribucí, nejen kvůli odlišení od iPhone, ale taky kvůli firemnímu duchu (Life without Walls). Takhle se ale opakuje historie – Microsoft znovu kopíruje lepší řešení.

Mimochodem – UI je sice typografická nádhera, ale zdá se mi to dost neuspořádané a nepoužitelné. Není jasně vidět, co je tapovatelné/editovatelné, což je pro takový druh zařízení zásadní. Uvidíme až se mi někdy dostane do ruky (do Vánoc je času dost).

Tak tohle jste nečekali

Opravdu a zcela vážně. NiceOne pokračuje, a to tímto článkem. Vlastně tak úplně nepokračuje, spíš navazuje na nový koncept. Ano, až takhle vážně to myslím.

N1 je posledních pár let (vlastně už od začátku) v docela hrozném stavu. Za něj může nedostatek mých článků a důvtipných názorů. Vysvětlím proč:

Byla to prostě otrava. Vše podstatné bylo mnohem jednodušší prostě tweetnout a dál se o to nestarat, kdežto psaní blogpostu je mnohem větší deal (obrázky, nadpisy, HTML, kontrola samotného webu, jestli se nerozsypal atd).

Čím více jsem ale přicházel na chuť Twitteru, tím víc mě lákalo napsat o něčem více než 140 znaků, ideálně na něco linknout, ale zároveň to nepsat jako velký příspěvek na blog. Navic spoustu věcí bych tweetnul, ale neudělal jsem tak, protože se to nějakým způsobem nehodilo. Dnes je moderní si zakládat Posterous či Tumblr a psát na něj každou blbost z internetu. Já jsem na to ale příliš cool, proto přichází zcela nový NiceOne, který by měl k takovým účelům sloužit. Pokud vydržíte, rád bych se rozepsal o některých nových a nově odstraněných features.

Především rozlišuji 2 typy příspěvků: klasický velký a tzv. “linked”. Znalci budou jistě vědět, od kterého zahraničního blogera jsem se inspiroval. Takový článek se sice tak trochu chová jako normální, ale jeho hlavním předmětem je odkaz, na který přesměrovávám rovnou z RSS. Tenhle formát mi dovoluje napsat něco krátkého, případně přidat citaci a rychle publikovat. Doufám, že se z NiceOne díky tomu stane tak trochu můj zájmový live stream. Občas totiž dělám spoustu zajímavých věcí, které si nechci nechávat pro sebe. Nekecám. První linkovaný článek již brzy!

Feature, kterou zde ovšem nenaleznete, jsou komentáře. Nejsem si ještě jistý jaký to bude mít dopad, ale moc rád to vyzkouším. Mám v hlavě ještě malý nápad, jak je sem částečně dostat, ale zatím to nechám jenom v hlavě. Pokud chcete, vždycky mi můžete zanechat reply na Twitteru, nebo třeba poslat e-mail.

Články nerozděluji do kategorií, nemělo to smysl. Pro interní účely budu ale používat tagy, pokud by někdy byly potřeba.

Možná jste si všimli i nového designu, který je z velké míry odlehčený a více “focused”. Je na takovýhle druh blogu jako dělaný (vlastně je dělaný).

Stay tuned. Vaše RSS čtečka za to bude vděčná.