Nádražní Krysa

Jak asi vypadá? Bude chlupatá s ulámanými vousy? Bude bydlet u třetí lavičky zprava na nástupišti pro koleje 7 a 8? Jo. A nejspíš bude čekat na vlak. Vlak, kterým stejně neodjede.

Každý třetí týden se dočká sýru ze zbytků, někdy zbyde i cheddar. Několikrát do roka nalezne i plesnivý hermelín, ten si odnáší k sobě k lavičce a vychutnává si ho. Žije ze dne na den.

Moc dobře ví, že s tím může něco udělat. Mohla by bydlet ve vlastním a cpát se tím nejlepším jídlem. Přesto má hlavu v oblacích a sní o hermelínu. Jednou si ale stoupne do kolejiště…

…a stane se tečnou kružnice.

Asi se měla v mládí učit matematiku.

Windows Phone 7 reklamy

Možná jste si všimli, že nový mobilní OS Microsoftu přichází nejen včas, ale přichází s ním i nové reklamy, které tak trochu nastiňují směr, kterým se chce WP7 ubírat, a vlastně i vytváří cílovou skupinu.

Před pokračováním ve čtení se prosím ujistěte, že jste viděli alespoň jednu z těchto reklam. Děkuji.

V kostce: trávíme u mobilu moc času, málo se socializujeme a soustředíme na ten opravdový svět. Windows Phone 7 to změní, stačí nám pár doteků a telefon můžeme zastrčit zpátky do kapsy. Ponechme stranou poznámky, že přece chceme telefon, který budeme chtít co nejvíce používat.

Pokud to tedy dobře chápu, Windows Phone 7 nám chtějí nabídnout něco víc, než hloupé telefony, ovšem ve formě málo komplikované, ideálně velmi rychlé a jednoduché. Chtějí zacílit na budoucí cílovku – poněkud obyčejnější uživatelé, kterým nepřijde normální pořád čučet do mobilu, ale přesto chtějí víc, než volání a textovky. Nebo ještě jinak – chce si ukousnout kousek z mobilní datové revoluce (integrace se sociálnem na webu), a přesto být nekomplikovaným a rychlým telefonem, co vás nebude zdržovat od skutečného světa. Tak zní plán.

(Počkat, nechtěl přeci tohle udělat Kin? Ten patetický pokus o novou kategorii smartphonu? No dobrá, teď do něj dloubat nemusíme.)

Žerty stranou, vidím v tom pár zádrhelů. Dokáže Microsoft vytvořit uživatelské rozhraní tak jednoduché, funkční a user-friendly tak, aby uspokojil cílovou skupinu? Možná. Lépe než Apple? To nevím. A nebude přeci jenom od skutečného světa ta integrovanost s webovými službami trochu zdržovat? Navíc kvůli cílové skupině nejspíš odpadá i další tahák Microsoftu – nasazení v businessu. Má sice skvělou integraci MS Office, ale podle všeho to vypadá na relativně hloupý telefon, který asi nebude uspokojovat všechny firemní managery a tech guys. Alespoň zatím.

Uvidíme časem, jestli toto zacílení přinese úspěch. Microsoft se ale do kampaně pustil s vervou, a nutno říct, že docela chytře. Reklamy jsou vtipné, dávají smysl, a jejich punchlines „It’s time for a phone to save us from our phones“ a „Designed to get you in. And out. And back to life“ jsou jasné a nematoucí. To je velký pokrok od samotného uvedení WP7, nebo vlastně čehokoliv (Windows 7 party, anyone?).

Doufejme, že se Microsoft zaměřil správně na nový segment trhu, protože to, co teď po fiasku s WM6.5 nejvíc potřebuje, je pozornost veřejnosti a dobrý první dojem. Jasné zacílení produktu správným směrem by tomu mělo napomoci.

Jaké bylo WebExpo

Protože psaní na NiceOne řadím mezi ty nejméně zábavné činnosti – někam vedle vynášení koše a čtení komentářů na YouTube, tak to tu taky podle toho vypadá. Udělat se to ale jednou za čas musí, tak o čem jiném bych mohl povyprávět, než právě o WebExpu, které jsem navštívil ten poslední krásný teplý letní den, a ten den po něm (myslím, že to bylo koncem září). Jaké tedy bylo WebExpo?

Měl-li bych být stručný, bylo hodně o mobilním webu. Je fajn, že se o něm začalo mluvit i u nás, a to nejen českými přednášejícími. Pokud bych se měl trochu rozepsat, tak asi takto:

Začalo to objížděním Prahy po nové části Pražského okruhu (super), pokračovalo jízdou mezi poli (to jsem ještě v Praze?), kde to mělo i pomalu končit, jenže následovalo bloudění po Dejvicích a po nalezení suchdolského areálu zemědělské univerzity bylo završeno frontou parkujících aut a následném (velice akčním, btw) těsném podjíždění pod zavírající se závorou. Když už jsem se začal bát, že nestihnu opening keynote, hodinová fronta na registraci mě přesvědčila, že to nevypadá ani na první přednášku. Ne, že bych Suchdolu nefandil, ale vzhledem k tomu, že už ani Dejvice v podstatě nejsou v Praze, tak tohle mi přijde až moc z ruky (na to, že to má být fakt pražská konference).

Dorazil jsem do druhé půle přednášky od Evy-Lotty Lamm o tzv. sketchnotes, nebo česky vizuálních kreslených poznámkách. Přednáška měla pozitivní ohlasy a bylo to rozhodně docela zajímavé. Na závěr každý dostal skvrnu od čaje, do které jsme měli dokreslit co se nám zlíbí a odeslat do patřičné Flickr group. Inu, webdesignéři .

Před polednem jsem ještě prchal do developer hall, kde přednášel kolega ze SSŠVT, Lukáš Hurych. Chvíli ukazoval hýbající se okýnka, šermoval s terminálem a gitem, ukázal něco v kódu, nakonec mu to napsalo Hello World a tomu celému říkal Cappuccino. Teď o tom píše i na Zdrojáku.

Po skvělém řízku s bramborovým salátem jsme šli obhlédnout, zdali by se v job hall (nechápu, proč “job hall”, když to bylo open-air) nenaskytla příležitost na smluvení nějaké školní praxe. Zřejmě jsme ale vystavující překvapili vzdáleným datem (květen) a tak vůbec účelem naší návštěvy. Jo, být tak fulltime Javista, to by se o mě přetrhli.

Skvělá byla přednáška od letošní webexpácké superstar Petera-Paula Kocha. Ukázal nám, jak je vzrušující vyvíjet pro 100 různých mobilních prohlížečů, ukázal příklady, které fungují pouze v MobileSafari na iOS a tak vůbec nastínil budoucnost internetu.

Nemohl jsem chybět na představení nového Nette 1.0 aka 2.0 od nejvtipnějšího českého programátora a zároveň nejlepšího bloggera u nás. Po přednášce pak k němu naběhli Petr Mára s Honzou Březinou, aby s ním natočili další live verzi Digitu. Už kvůli tomu se vyplatilo jít na WebExpo .

Druhý den, protože bylo hnusně, jsem první dvě přednášky vyměnil za delší spánek (údajně jsem udělal dobře). Přiběhl jsem až na druhou půlku Epických zlyhaniach na Centrum.cz (což jsem měl údajně vidět celé). Takovýhle druh přednášky mám rád – lessons learned, srdcervoucí příběhy, velká zodpovědnost atd. Hezké a docela i vtipné. Ještě lepší bylo živé testování použitelnosti. To musím někdy vyzkoušet, kromě praktického přínosu to musí být docela sranda.

O polední přestávce se bojovalo o Super Swarm badge. V dešti a přesně na mávnutí. Škoda, že nás bylo málo, tak si někteří pomohli přizváním kamarádů “fnpieuhea” a “lubecjaldkhsr” a dalších, tak jsme to nakonec zvládli .

Milovníci mobilního webu si dosytosti užili pár dalších přednášek, které mě tak trochu inspirovaly k vytvoření něčeho vlastního (stále je to ve fázi “naskečované na papíře,” ale chci to dotáhnout do konce). Kluci Sládek s Válkou vypadají jako nadšení webdesignéři, ostatně jako už loni.

Po ne úplně vyvedené Startup Show, při které jsem učil Toma Krchu správně fotit (má stejný foťák jako já, i se stejným objektivem!) spustila přednášení další superstar, a to Ryan Singer, lead UI designer z 37 Signals. To byla tak trochu povinnost. Nikdy jsem webovou aplikaci nenavrhoval, ale Ryanův postup mi přišel velice vhodný na designování nějaké fakt dobře použitelné. Bottom line? Dobrý designér musí umět dobře kódovat. Jo, a jak jsem posléze zjistil, ta terminálová šílenost, ve které Ryan psal HTML, se nazývá vim, umí ho používat velmi málo lidí a je to hrozně cool. Asi se chtěl ukázat nebo co. Trochu jsem se bál, co nastane, až Ryan odprezentuje – o zahraničních konferencích je tak nějak známo, že polovinu času se prezentuje a další dvě poloviny se diskutuje, což u nás není až tak moc tradičním zvykem. Pár lidí to ale zachránilo a nebyli jsme za příliš velké blbce.

Co dodat? Na WebExpu jsem se byl podívat loni, a příští rok to rozhodně plánuju taky. Možná z toho někdy bude hezká tradice. Některé loňské nedostatky se podařilo odstranit, některé ne, ale za rok to určitě bude opět stát za to.

A teď dovolte, musím jít vynést koš.

Uvidíme se na WebExpu

Dnes to bylo oficiálně stvrzeno registrací (konečně), takže se 24. a 25. září budu pohybovat v suchdolské Zemědělské univerzitě. Přijďte mě pozdravit, rád vám dám hi5, případně stisknu “follow” u vašeho Twitteru. Podle všeho se budu nejvíce pohybovat v Aule na přednáškách o designu, taktéž bych rád zavítal do Job Hall, kde budu shánět školní praxi, jestli něco takového půjde. A tohle jsou přednášky, na kterých bych nerad chyběl:

• Eva-Lotta Lamm – Visual Note Taking / Sketchnotes – údajně velmi zajímavé téma, navíc od UX designérky z UK. Jako warmup ideální. Alternativa: byznysmeny a markeťáky bude určitě mnohem víc zajímat výborná přednáška od samotného Davida Špinara běžící ve stejný čas.
• Peter-Paul Koch – Fronteers: the first three years – o tom moc nevím, ale přednášet bude Peter-Paul Koch a bude to o UX, takže tak .
• Lukáš Plíhal – Kreativec je kdekdo
• Peter-Paul Koch – The Touch Events – Povídání o rozhraní pro dotyková zařízení i s konkrétní implementací nápadů v JS. Pokud vás nezajímají mobily, vřele doporučuji výborného Toma Krchu, který se vás bude snažit přesvědčit o kvalitách některého z cool produktů od Adobe. Můj názor na Flash znáte, ale Tom za to stojí, fakt.
• Digit Live – Tohle je no-brainer. Kdo by nechtěl vidět živě natáčení předního českého videopodcastu?
• David Grudl – Nette Framework 1.0: příští VELKÁ věc – Tohle je no-brainer. Kdo by nechtěl vidět naživo předního českého bloggera a PHP programátora?
• Séamus Byrne – What’s the Story? Infusing websites with the craft of storytelling – Povídání o vyprávění příběhů na webu, přijede kvůli tomu Séamus Byrne.
• Richard Fridrich – Čo ma naučili epické zlyhania na Centrum.cz – “několik zajímavých chyb” při tvorbě nového Centra.cz. Příběh s ponaučením, takové přednášky mám nejraději
• Lukáš Zaplatílek – Kašlete na uživatele – Provokativní titulek, přednáší člověk s provokativním avatarem. Třeba to bude stát za to, uvidíme.
• Petr Douša, Lukáš Marvan – Testování použitelnosti – LIVE! – O testování použitelnosti se u nás moc nemluví, zatímco v zahraničí je to běžná praxe. Může to být zajímavá sranda.
• Tomáš Hajzler – Snaž se to daleko dotáhnout! vs. Dělej, co miluješ! – 4 lekce, který jsem dostal od života – souběžná Startup show mě loni nějak nebrala, a tohle by mohlo být jakési dojemné, nebo něco v tom smyslu.
• Ryan Singer – Designing from start to finish – “Headliner” konference, UX bůh z legendární 37signals. Těším se velmi.

To by bylo tak nějak vše. See ya.

Mimochodem, loňský obor zaměření webdesigner jsem letos vyměnil za kreativec. Přijde mi to o mnoho vhodnější.

HTML5 for Web Designers

Tuhle útlou knížečku jsem dočetl teprve nedávno, ač jsem si ji předobjednával několik týdnů předem a docela se na ni i těšil. Chvíli jsem ale ležel v nemocnici, tak i na ni došlo.

Tato poměrně nová knížka je prvním počinem nakladatelství A Book Apart (komunita lidí tvořící A List Apart, známá i velkou konferencí An Event Apart), napsal jí renomovaný britský webdesigner Jeremy Keith a je zde i předmluva od samotného Jefferey Zeldmana. Je první v sérii knih „for web designers,“ neboli krátkých knih spíše pro designéry, než pro technicky orientované. Na nakladatelský debut to není špatný kus práce.

Kniha je velmi krátká. Kratší, než jsem si představoval (i když jsem byl varován). Podle citace na zadní straně obálky je tak akorát na let z Bostonu do Chicaga. Od knihy bych sice čekal, že mě zabaví na děle, než jako několik běžně dlouhých článků na internetu, ale údajně to má svůj účel.

Autor se věnuje takovému „general overview“ HTML5 – proč vzniklo, na čem si zakládá a proč místo HTML5 nemáme nové XHTML. Nejzásadnější novinky jsou obohaceny jednoduchými příklady a patřičně úderným vysvětlením. Nikde nepřebývá žádné slovo navíc a nikde vyloženě nechybí.

Dozvíme se vše, co by nás v dnešní době mělo v HTML5 zajímat, a to velmi jednoduchou, stručnou a vcelku vtipnou formou. Bohužel, většinu věcí jsem se už dočetl různě po internetu, a hlavně ve skvělém Dive Into HTML5, který bude po dokončení vydán taktéž knižně, a to u O’Reillyho nejspíš už 26. srpna. A upřímně vypadá o dost lépe a vybaveněji, ale zas bude o mnoho delší.

Na stejné téma a se stejným rozsahem by se dala napsat 2-3x tak dlouhá kniha. Ta by už ale sloužila k něčemu jinému. V HTML5 for Web Designers se dočtete, co je v HTML5 nového, co s ním lze udělat, co nového na to lze použít, a zda jsou na to prohlížeče připraveny. Je to takový quickstart do HTML5 s tím, že při samotném vytváření kódu spíš nahlédnete někam jinam (třeba do Dive Into HTML5). Po přečtení dostanete obecný obrázek o možnostech HTML5 a v praxi si v mnohém usnadníte první implementaci.

Nerdi a nároční čtenáři ale spíše sáhnou po Dive Into HTML5, aka HTML5: Up and Running. Já jim to nevyčítám, ale mě stačí HTML5 for Web Designers.

O mobilní verzi webu

Pokud chcete zpříjemnit čtení blogu vašim drahým návštěvníkům používající mobilní zařízení, máte hned několik možností:

1. Nechat web tak, jak je
2. Stáhnout plugin typu WPTouch (samostatná šablona)
3. Vytvořit zcela samostatnou webapp
4. Posílat přeformátovaný CSS styl

Všímaví čtenáři si jistě všimli, že jsem jednu z těchto variant na tenhle blog nedávno nasadil (po delší existenci pouze varianty 1). Není to ovšem varianta 2.

Myslím si, že web jako takový by se neměl snažit napodobovat UI nějakého konkrétního operačního systému (s drobnou výjimkou pro formulářové prvky), a to ani mobilní zařízení, protože web je jaksi ze své podstaty multiplatformní (nebo “otevřený”, jak je teď v módě říkat) a tak nějak to celé nedává úplně smysl. Takhle neelegantně se chová WPTouch – napodobuje vzhled iPhone OS. Kromě toho, že by můj blog vypadal jako “další WordPress s WPTouchem”, ještě mi budou nadávat uživatelé Androidu a jiných mobilních OS, protože budu v jejich očích ovce Steva Jobse s žádným smyslem pro otevřenost. Pro tyto účely je vhodné najít nějakou kreativnější a méně arogantní možnost.

Pokud opravdu nechcete ztrácet čas optimalizací a nelíbí se vám ošklivý plugin, ve většině případů je OK nechat web být tak jak jste ho napsali pro desktop. Moderní WebKit prohlížeče se s úspěšností prokousávají vším možným, co jim předhodíte a pokud váš web není extrémně datově či layoutově náročný, tak se dá z iPhonu docela pohodlně používat (údajně i z Androidu).

Variantu 3 na blog spíše nevyužijete. Hodí se spíš na velké sociální weby typu Last.fm a Facebook, u kterých spousta features na mobilním zařízení nedává smysl a nabízí více focused rozhraní. Tyhle specifické mobilní aplikace jsou v zásadě napsané od začátku pro mobilní browsery a využívají vlastní, optimalizované přístupy k databázím, nebo třeba se službou komunikují přes veřejná API. Pro blog je to holt overkill.

Jak správně tušíte, používám poslední variantu. Do hlavičky stačí přidat referenci na CSS styl s atributem media="handheld, only screen and (max-device-width: 480px)", čímž zahrnete většinu mobilních zařízení a zároveň chytře vypustíte iPad, na kterém vypadá plný web úplně akorát. Inspiroval jsem se u blogu TapTapTap (prohlížejte na mobilu a porovnávejte s desktopem), kde mobilní verze vypadá prakticky stejně jako ta plná, jen je šikovně přeformátovaná a optimalizovaná pro 320px na šířku (nojo, dělají iPhone aplikace).

Tak nějak vypadá i NiceOne, obsah je o něco užší, obrázky trochu menší a je to príma. Slepí mohou otočit na šířku – tam se nepřepočítává šířka, jen se zvětšuje font.

Odzkoušeno mám na iPhonu, dokonce jsem si i stáhnul emulátor Android browseru a na obou N1 šlape tak, jak by mělo. Pokud máte nějakou minoritní platformu (Nokii, Palm, WinMobile, exotické rozlišení Androidu?), ozvěte se prosím s chybami na můj Twitter.

Příjemná věc při tvoření na mobilní browsery je, že WebKit prohlížeče (iPhone, Android, Palm WebOS a snad i BlackBerry) jsou zdaleka nejdál v implementaci HTML5 a CSS3, takže se nemusíte při vývoji nijak omezovat. Podívejte se třeba na citace z Twitteru v článku o iPadu, které mají nastavenou transformaci, stín a kulaté rohy. Na iPhonu se nejenom zobrazí správně, ale taky se šikovně přeformátují na šířku. Baví mě to.

Pro shrnutí – mobilní verze webových stránek jsou rozhodně přínosná věc, jen nesmí být na úkor kreativity vložené do původního layoutu, je-li to alespoň trochu možné. Také by si web neměl hrát na nativní rozhraní OS, protože to prostě dost dobře nejde, nativní UI má všude prostě jiný feeling (a kromě toho jde proti principům otevřeného webu).

Velký iPod Touch

“Cože? Vždyť je to jenom velký iPod Touch. Pche.”
“Cože? To je zvětšený iPod Touch? Jak geniální!”

Nebo ještě lépe na Daring Fireball:
“Škoda, myslel jsem, že iPad bude revolucí v oblasti osobních počítačů, tak jak se předpovídalo.”
“iPad je revoluce v oblasti osobních počítačů, přesně jak se předpovídalo.”

Poznáte, kdo z těchto dvou skupin myslí skutečně dopředu, a kdo se jen snaží iPad zařadit do historické mozaiky? Myslím že se za pár let shodneme na tom, kdo vytvořil úplně nový segment na trhu.

Mám ho doma skoro týden, tak jsem se rozhodl krátce sepsat moje dojmy z používání. Je to už takové internetové klišé, ale iPad je ještě lepší, než jsem očekával, a to moje očekávání po přečtení několika donebevychvalujících recenzí nebyla nízká. Vážně, dlouho mi nic tak nevyrazilo dech. Hliníkovo-skleněné provedení nemá chybu, iPad je dokonale pevný (a těžký), jak jsme zvyklí z nových MacBooků. Systém je svižný, displej skvělý a baterie je nesmrtelná. To, že na něm neběží Flash, je spíše feature než nedostatek. V míře větší než malé teď dokonale nahrazuje můj MacBook Pro.

Kdybych měl vyzdvihnout jednu věc, co se mi na iPadu líbí, tak to je rychlost. Všechno se na iPadu zdá být neuvěřitelně rychlé, každá animace je znatelně plynulejší než na iPhonu 3GS, aplikace se načítají prakticky ihned, iPad jen zřídkakdy zaváhá. iPhone 3GS mi pak připadá jako iPhone 3G (navíc ten malý displej vypadá srandovně).

V rychlostním srovnání za sebou nechává nejen ostatní iPhone OS zařízení, ale i desktopový PC. I s “pouhým” 1GHz procesorem a 256MB RAM (bez virtuální paměti) zvládá naprostou většinu počítačových dovedností rychleji, jakkoliv to zní divně. A výsledek? Prakticky teď nepoužívám MacBook, naprostá většina věcí je totiž na iPadu lepší. Tweetování, web, Instapaper, Youtube, RSS, mapy, fotky, e-mail… Tohle vše je prostě lepší na gauči než u kancelářské židle.

Neplánoval jsem iPad příliš využívat na čtení, ale zjišťuji, že to je jedna z věcí, co iPadu jde nejlépe. Import českých knih do iBooks je bez problémů, a Instapaper má nativní iPad aplikaci od prvního dne. Text v těchto aplikacích vypadá prostě úžasně, papír už nikdo nepotřebuje.

Taktéž neuvěřitelná je výdrž na baterie. Z jistých důvodů je ve škole můj iPad neustále v plném nasazení, ale i po nejnáročnějším pondělí (8 vyučovacích + 1 volná hodina) jsem odcházel domů s 63% baterie, smějíce se spolužákovým netbookům odpadajících po třech hodinách.

Trochu jsem ale před koupí nezohlednil lokální specifika – pokud si chcete pořídit iPad na psaní delších textů, počkejte si na aktualizaci firmwaru, která iPad obohatí dalšími jazyky. Kromě chybějící české softwarové klávesnice totiž chybí i české rozložení bluetooth klávesnic. Tady jsem narazil na to, že o Apple čtu téměř výhradně v angličtině, kde si nikdo logicky nestěžoval. S jistotou jsem si totiž nechal přibalit i Apple Wireless Keyboard, se kterou si na iPadu háček prostě nenapíšete. Skvěle ale funguje nejen s Macem, ale i s iPhonem s OS4 (ze kterého teď píšu), kde funguje plně v českém rozložení. Softwarově je to tedy hotové, doufejme že se podpory na iPadu dočkáme dřív než s OS4 na podzim.

Z gauče si navíc ani nestáhnete aplikaci z českého App Store, s ním si totiž iPad taky nerozumí. Aplikace ale lze kupovat na desktopových iTunes a pak je sesynchronizovat. Samozřejmě s US účtem bez kreditky můžete stahovat free aplikace a ukázky knížek v iBooks.

Zkusím ještě odpovědět na některé dotazy:

Asi bych váhal, ale iPad by mohl stát klidně dvojnásobek (i když to je skoro cena v ČR) a stále by to byl hit. Rozhodně koupě nelituji.

Využil jsem toho, že otec zrovna byl v Miami a nechal jsem si ho dovézt v příručním zavazadle, což je společně s americkou pořizovací cenou bezkonkurenčně nejlevnější způsob koupě iPadu.

Shodou okolností tam táta byl těsně po launchi 3G verze, která byla celoplošně beznadějně vyprodaná. Kromě toho mě ani moc nelákala při pohledu na podmínky českých datových tarifů, volba tedy padla na 32GB WiFi-only variantu (prý jsem měl štěstí, že i ta byla v Apple Store skladem, iPad se prodává neuvěřitelným způsobem). Kapacitu jsem zvolil stejnou jako mám na iPhonu, víc dlouhodobě potřebovat nebudu.

iPad je perfektní zařízení do školy, do postele, na gauč, na záchod, do vany a na dlouhé cestování. Ve všech těchto oblastech směle poráží notebook. Kdybyste se mě ale zeptali k čemu přesně iPad slouží, asi vám neodpovím. iPad je to, co v něm spustíte za aplikaci. Je to plátno, které ještě čeká na vývojáře. Rozhodně to není jen velký iPod Touch.

Proč je Flash tak špatný

Je to docela jednoduché – kvůli proprietárnosti nikdo nemůže napsat skvělý, perfektně optimalizovaný Flash Player. Díky tomu, že standardní webové technologie jsou otevřené a standardní, může vzniknout jakýkoli HTML parser a javascriptový engine.

Kvůli neustálé válce mezi browsery je základ úspěchu mít rychlý a efektivní renderovací (a javascriptový) engine. Momentálně jsou nejvýznamnějšími hráči v renderování webu Gecko, WebKit, Trident a Presto. Obecně jsou považovány za nejlepší a zároveň nejrozšířenější Gecko a Webkit, které jsou zcela open-source. Ostatní proprietární enginy jsou poháněny spoustou peněz jen aby dohnaly, či na krátkou chvíli předběhly své open-source kolegy. Ještě větší dusno je dnes v oblasti JavaScriptových enginů. Tomu se říká konkurence a koncový uživatel z toho těží.

Konkurence je ale to, co chybí Adobe. To si vydává nový Flash Player, jen aby v něm mohla běžet nová killer feature z Creative Suite. Zbývá nám jen tiše doufat, že bude nová verze o něco úspornější k našemu CPU.

Adobe momentálně nemá zapotřebí uvolňovat cokoli z Flash Playeru jako open-source a dál žije v pohádkovém 98% prohlížeči podporovaným “rich” internetu. Tohle období se ale evidentně blíží ke konci. Těžko říct, jestli na tom bude tak špatně, že Flash buď bude open-source nebo zanikne. Je ale jasné, že se Adobe začíná tak trochu bát.

Kdyby to s Flashem začalo být opravdu špatné, open-source Flash Player by byl téměř jistě záchranou – jak pro Adobe, tak pro uživatele. Flash by si udržel marketshare, byl by optimalizován na většině platforem a Adobe by stále vlastnilo nejlepší softwarovou sadu pro samotné vytváření Flash contentu. Na to je ale Adobe příliš obrovská firma.

Mimochodem, o Flashi jste v poslední době mohli nejčastěji slyšet v souvislosti s ignorancí a minimem podpory ze strany Apple. Ten se dokonce rozhodl nepřijímat iPhone/iPad aplikace do App Store vytvořené v novém Flashi CS5, což opět zavířilo vodami internetu hned potom, co se uklidnila bouře způsobená absencí Flash Playeru na iPadu. Na toto téma jsem četl několik zajímavých článků a rád bych se podělil. Jsou to články od tří docela rozdílných lidí – našeho “internetového odborníka”, Apple fanboye (John by mě za tohle označení nesnášel) a iPhone developera.

• Patrick Zandl – Apple a Adobe: desetiletá válka je ve fázi bitvy o mobilní platformu
• John Gruber – Why Apple Changed Section 3.3.1
• Mike Rundle – Steve Jobs Doesn’t Want Shit In His App Store, And Neither Do I

Pokud bych se měl vyjádřit k razantnímu kroku v sekci 3.3.1 – Apple a Adobe nahlíží na software a jeho tvorbu poněkud odlišně. Apple má maximálně optimalizovaný a přizpůsobený software pro každou platformu zvlášť, zatímco Adobe praktikuje cestu “jednou napsat (nebo spíš už jen naklikat) a poslat na všechny zařízení”, přičemž si už tolik nelámou hlavu, jak to na které platformě funguje (OK, verze 10.1 je v tomhle ohledu lépe, ale stejně). Apple si se svou platformou může dělat co chce, a pokud chce zachovávat určitý kvalitativní standard napříč aplikacemi, nic by mu nemělo stát v cestě. Apple nechce vysvětlovat zákazníkům, že jsou v App Store “dobré” aplikace, napsané nástroji od Apple, a ty “špatné”, co jsou pomalé kvůli mezivrstvě při vývoji. Z Apple perspektivy to chápu (jo, Flash apps na iPhone nestojí za nic). Stejně tak chápu nářky Flash vývojářů, co se těšili, že stisknou tlačítko “build for iPhone” a mohli si odškrtnout další “podporovanou platformu”. Takhle to ale prostě u Apple nechodí a Adobe evangelistům už zbývají jen nadávky.

2010

Pokud dnes chcete skvělý notebook, můžete si koupit třeba nový MacBook Pro. Je fakt úžasný ve všech směrech. V porovnání s konkurencí, samozřejmě.

Trochu se nad tím zamyslete: pokud si nepřiplatíte za nadstandardní konfiguraci, bude váš MacBook vybaven pevným diskem. Nejste-li si jisti tím jak pevný disk funguje – v prachotěsné komůrce se točí jeden či více disků na sobě, na které zapisuje magnetické signály mechanická hlava, která se musí strefovat s co největší přesností na konkrétní místa na disku. Zároveň se musí vypořádávat s neustálými otřesy, protože je to přece přenosný počítač. Schválně se podívejte na ten extrémně citlivý mechanismus a zkuste si představit, že notebook třeba jen opatrně položíte na stůl, zatímco hlava bude číst data z 1000 různých umístění na disku.

Během posledních cca 10 let vzrostla průměrná rychlost otáček disku ze 4200rpm na 5400rpm u notebooků a z 5400rpm na 7200rpm u desktopů. Vyhledávací doba klesla tuším z nějakých 16ms na 8ms. Zkuste si představit jaký nárůst výkonu potkal každou jinou počítačovou komponentu za stejnou dobu.

Hned vedle milého vysokokapacitního pevného disku se nachází DVD vypalovačka. Opět pro neznalé – vsunutý plastový disk vyrobený podle standardu z 80. let obsahuje na sobě vylisované nebo vypálené informace (ano, skutečně doslova vylisované a vypálené). Ty čte, případně zapisuje laser. Při čtení laser sleduje díry ve stopě a rozpoznává tak signály 0 a 1, případně při zápisu informaci fyzicky vypálí. Při zapisování se musí vytvořit zaváděcí a ukončovací stopa, přičemž nečekané ukončení vypalování vede ke zničení celého média. Všechna data jsou pak vystavena vlivům okolí a mohou se poškrábat. Nutno také podotknout, že optické disky byly původně navrženy pouze jako hudební nosiče do primitivních zařízení, jako například CD přehrávač.

Jen abych připomněl – je rok 2010. Běžně se mluví o cloud computingu, virtualizacích, dokonce je běžné streamovat živé video na mobilním telefonu přes 3G síť někde v lese. Dají se koupit čtyřjádrové procesory vyráběné 32nm technologií s miliony tranzistorů na neuvěřitelně malé ploše. Světu ale stále přijde normální, že nám v počítačích klapají mechanické disky (které vypadají jako když jsou navrženy k selhání) a točí se stará poškrábaná cédéčka.

Apple na začátku roku 2008 uvedl notebook bez mechaniky a udělal nanejvýš dobře. Myslím že je potřeba vyházet veškeré mechanické součásti ze všech notebooků a SSD zavést jako standard, jinak se počítačový průmysl nikam nehne.

Update: dostalo se mi kritiky na tento článek, cosi zde nebylo technicky zcela správně a tak nějak to celé vyznělo asi trochu jinak než jsem chtěl.

V harddisku skutečně není vakuum, i když bych přísahal že nám to říkal náš profesor na technické vybavení. Také ve většině notebookových disků bude nejčastěji jen jedna plotna, jelikož více jich je potřeba až nad 250GB. To jen pro pořádek.

Stále si ale myslím, že v rukou normálního uživatele notebooku má SSD disk s životností jednotek let v důsledku opotřebení buněk mnohem větší smysl než ten pevný. Od běžného uživatele se totiž nepředpokládá že se k disku bude chovat nějak šetrně, takže normální tříletý cyklus výměny notebooku přežije SSD bez úhony, zatímco pevný může za tu dobu několikrát zcela zkolabovat, což bez zálohy znamená katastrofu. U SSD hrozí maximálně nečitelné některé soubory, případně chyby zápisu. Navíc celý notebook po tu dobu pofrčí znatelně rychleji.

SSD je ale stále velmi mladá technologie, jejíž kvalita stále stoupá a cena jde dramaticky dolů (předpokládám že půjde ještě dramatičtěji). Vzpomeňte si jak jste tvrdili že si nikdy nekoupíte LCD monitor na hraní her . Vše nasvědčuje tomu, že během několika let bude HDD v notebooku přežitkem, vzápětí následován desktopy. Nahrává tomu i fakt, že jediný technicky proveditelný způsob, jak zrychlit odezvu harddisku je zvýšení otáček, což není problém někde na serveru (třeba 15000rpm), ale nepřípustné na bateriově poháněném notebooku. Rychlosti HDD se zkrátka velmi těsně přiblížily fyzikálním limitům a je prostě nutné je nahradit technologií, kde limity ještě nejsou tak zřejmé.

Jo, za opravu a názor děkuju Logoutovi.