Před nějakou dobou jsem psal o znovunalezení mého starého Palmu Zire 72. Po pár zkušebních jízdách s GPS jsem ho jaksi přestal používat, ale dnes jsem ho našel znovu. A dobrý.
Je pravda, že Palm OS byl před pár lety jedním z nejlepších operačních systémů pro PDA, navíc si stále zachovával svoji jednoduchost. Ovšem je také pravda, že před těmi několika lety se vývoj tohoto OS zastavil. S novými moduly přicházely akorát drobné updaty, jako pozadí v Launcheru apod., ale OS zůstával stejný. Palm si to uvědomil a od té doby dělá modely Treo s Windows Mobile. Podle mě je to nelogický krok, protože je spousta (velká spousta) uživatelů, kteří tento OS mají rádi a nedají na něj dopustit. Já patřím mezi ně.
Zpět ale k mému Zire.
Říkal jsem si, že Palm OS 5 nemůže být až zas tak hloupý. On ani tak není, jen se musí vyladit. Po tomto zákroku od něj dostanete vše, co čekáte od moderního PDA, ovšem s absencí některých zanedbatelných drobností. Například multitaskingu. Tedy, nuže:
(more…)
Jistě si vzpomenete na toho červeného, vtipného fešáka s perfektní reklamní kampaní. I když jsem Oskarovy telekomunikační služby nikdy nevyužíval, mám ho prostě rád, i když nám už trochu zanikl. Před nějakou dobou se ovšem přeměnil v nadnárodní Vodafone, čímž nelze jednoznačně říct, jestli udělal dobře. Stále se snaží jít v Oskarových stopách, ale už to nikdy nebude ten náš Oskar. Ti pozorní jistě zaregistrovali i menší mezizměnu, ale o tom až níže.
V tomto článku chci poukázat na Oskarovy historické milníky, nejvtipnější reklamy a úspěchy.
(more…)
Nikdy jsem se blíže problémem tohoto typu nezabýval, ale zrovna včera mámy kamarádka potřebovala zjistit heslo ke svému účtu do Windows, neb ho zapomněla. Nejdříve mě nenapadla jiná možnost, než opravit instalaci systému, ale pokusil jsem google, jestli nenajde nějaké “jemnější” řešení.
Na českých webech jsem nenašel nic, a až na celosvětovém hledání jsem narazil na zajímavou věc.Schválně říkám věc, protože to je taková… No, věc.
Je to ISO image, který vypálíte na vaše oblíbené CD-R, popíšete, pohoukáte a počkáte. Po nějakých 5 minutách čekání se můžete odhodlat vložit takto stvořené cédé do postiženého počítače. Pokud máte v BIOSu nastaveno bootování z CD, je napůl vyhráno.
Jakmile nabootujete z CD, nelekněte se. Právě se vám začne spouštět linuxová distribuce! Nutno podotknout, že silně upravená, no ale prostě Linux. Po pár chvílích bootování se spustí cosi, a začne kontrolovat soubory s hesly na disku s Windows (!), které po prohledání úspěšně dekryptuje (!!!), a zobrazí hesla všech účtů na Windows (!).
Hledání s dekryptováním nezabralo určitě víc, než dvě minuty, a na monitoru se ukázaly hesla ke všem účtům. Šikovná to věc. Utvrdil jsem se v tom, že pro bezpečnost vašich souborů nestačí mít zaheslovaný účet, nýbrž zašifrované přímo ony soubory.
Tato šikovná “věc” mě velmi mile překvapila, operace zabere pár minut a není to nic složitého. Zítra to beru do školy (smile).
Věc stahujte tady, je to freeware!
Jistě jste někdy viděli nějakou věc na internetu, jejíž koupi chcete odložit na později. Každý to řeší jinak. Někdo si stránku uloží mezi hromadu záložek, někdo si přepíše adresu na papírek nalepený na monitoru, popřípadě uloží do PDA, a zatvrzelí odpůrci techniky si všechno pamatují, nebo zapíší do diáře. Způsobů by se jistě našlo mnoho, ale dlouho neexistoval žádný univerzální, efektivní způsob. Ten přišel až s webem Wishlistr.com.
Po zaregistrování máte možnost vytvořit si vlastní list s vytouženými věcmi. Wishlist může sloužit pro osobní potřebu, když si nic nepamatujete. To když zjistíte, že vám v peněžence ubývají finance, tak jedete podle seznamu a objednáváte. Podle mě má tato služba více využití. Velmi dobře funguje třeba před Vánoci (aktuálně používám, je to super), nebo jiným obdarovávacím obdobím (narozeniny, svátek…). Pod stromečkem pak nenastává zbytečné fópa (po Vánocích sdělím svoje zkušenosti).
Samotná webová aplikace se mi moc líbí. Nabízí “klasický” web 2.0 design, spousty roztomilého AJAXu a podobných fíčurin. Na vlastní wishlist můžete dokonce aplikovat nějakou z přednastavených šablon.
Jo, a zapomněl jsem se pochlubit. Na téhle adrese je můj profil.
Dnes trochu prakticky – nějakou dobu se snažím vymyslet nějaký jednoduchý, funkční a kompatibilní způsob, jak vytvořit obrázkový hover efekt v CSS. Jeden hezký návod jsem našel zde, ovšem cosi mi na něm vadilo, tak ho malinko rozšířím a poupravím, takže teď si návod přečtěte, ať tak nějak víte. Budete to potřebovat k dalšímu postupu. Opravdu. A jak říkají mí američtí bratři: for real!
Opravdu si to přečtěte.
Nejprve si upravíme HTML kód do modernější varianty, a upravíme popisky na tlačítkách (jinak nejsou moc kúl), tedy použijeme moderní seznamy (<ul> <li>) a výběr popisků nechám na vás. HTML kód zde:
<ul id="menu">
<li><a href="#">První věc</a></li>
<li><a href="#">Super věc</a></li>
<li><a href="#">Přjíemná věc</a></li>
<li><a href="#">Nechtěl bych</a></li>
<li><a href="#">Atakdále</a></li>
</ul>
Hlavní nedostatek v originálním návodu pro mě představuje nemožnost výstavby horizontálního menu. Proto tedy již od začátku tvořím menu právě horizontální.
Protože bez CSS kódu by to jaksi nebylo ono, přikládám jej zde též. Podrobněji popíši níže.
#menu li {
list-style-type: none;
padding: 0; margin: 0;
float: left;
}
#menu a {
display: block;
width:108px;
margin: 0;
padding:18px 0 22px 5px;
font-size: 12px;
color: white;
background: url("button.png") 0 0 no-repeat;
text-decoration: none;
}
#menu a:hover {
background-position: -113px 0;
}
Hover funguje na principu posouvání jednoho obrázku, tedy jeden obrázek obsahuje rovnou oba stavy a má dvojnásobnou šířku. Toto opatření je zde hlavně kvůli rychlosti načítání, kompatibilitě a v extrémních případech i rychlosti prohlížeče (posunout obrázek je méně náročné, než jej vyměnit).
Nyní k CSS: Protože máme seznam, který chceme uspořádat vedle sebe, hned po odstranění nežádoucích prvků seznamu uvedeme vlastnost float: left;. V definici #menu a musíme nastavit display: block;. Ani moc nevím proč, ale bez toho to moc nefunguje. Nejspíš to bude něco s šířkou elementu =). Dále odkazu musíme nastavit fixní šířku, a samozřejmě pozadí (nezapomeňte na posunutí pozadí – 0 0 no-repeat;). Dále je na vás volba fontu, barvy atd.
V dalším kroku (stav :hover) je potřeba jen nastavit posunutí pozadí o určitý počet pixelů – background-position: -113px 0;.
Že je to jednoduché?
Tento způsob je zaměřen hlavně na jednoduchost, praktičnost, a hlavně kompatibilitu (bez potřeby JavaScriptu v IE). Kód je krátký a přehledný a doufám, že někomu pomohl. Dříve jsem se s takovým kódem trápil pěkně dlouho a bezúspěšně. Dnes jsem si řekl, že bych už na to měl přijít. No a přišel =).
Titulek tohohle spotu není úplně přesný, nýbrž přesně napůl. Vlastně úplně stejně, jak vypadá interface nového iPodu Classic, tedy menu vejpůl. Ovšem nadpis je taky trochu napůl, neb přímo firmware z iPodu Classic na 5G (Video) nedostanete. Co jsem tím vlastně myslel?
Určitě jste viděli ty hezounké, nové iPody s tím rozděleným meníčkem a tak hezkými fíčurkami. Protože na nového iPoda nemáme, dopomůžeme si lehkým flashnutím firmwaru, čímž se tak trochu dopouštíme porušení smlouvy, kterou nám napsal Steve Jobs, a to té části, kde se zavazujeme nedělat žádné zásahy do oficiálního firmwaru. No co, když si nainstalujete jiného ICQ klienta, než právě ICQ (může to být klidně webová služba), porušujete smlouvu stejným způsobem. Já vás varoval.
(more…)
Nakolik jsou Američani blbí, aby si museli dávat příklad, jak vypadá jméno při vyplňování formuláře? A nakolik jsme blbí my, když jméno v příkladu opíšeme a počeštíme tak, že by to nepochopila ani jedna z mých babiček?
Narážím na vyplňování formuláře pro nový e-mailový účet v Microsoft Office Outlooku 2007, kde v originální verzi bylo zřejmě napsáno „Barbara Sankowich.“
Kdo je tedy ten blbější? Američani, nebo my? Odpověď hledejte mezi dvěma bagry. A mimochodem, zkuste zadat do prohlížeče www.contoso.com 
.
Jak myslíte, že vznikl český (československý) hiphop? Byli to PSH? Nebo WWW? No ani ne…
Je celkem jasné, že hiphopová kultura se do čech dostala přes fenomén grafitti. Ovšem našel se někdo, kdo o grafitti rapoval, ale s hiphopovou a grafitti scénou neměl nic společného a neměl ani potuchy o tom, do jakého žánru se řadí její píseň. Hiphop, jaký známe dnes nám poprvé představila dvanáctiletá holka.
Byla to Michaela Paštéková v roce 1994, kdy nevědomky vydala jednu z prvních hiphopových skladeb na Slovensku s názvem Sprayer Frayer. No nevím, jak vám, ale mě to připadá jako neuvěřitelná shoda náhod. No neříkejte – v době, kdy u nás začínal hiphop a grafitti vydat rapovou skladbu, která pojednává právě o grafitti a nevědět o tom, navíc být 12letá holčina se skvělou flow… Neuvěřitelné!
Protože byl k písničce natočen (opět nevědomky) stylový “neighborhood ghetto” videoklip z prostředí potagovaného sídliště, poskytuji ho zde taktéž.
Mimochodem, kromě této písně jsem nenašel žádné žánrově podobné skladby, i když v některých klipech jsou vidět jakési náznaky čehosi, ovšem není to ta malá rapující Míša. Později vydala nějakých pár alb, a z hudební scény tak nějak zmizela. Myslím, že by nebylo úplně od věci pozvat jí na featuring s nějakou dnešní hiphopovou skupinou… Ale teď už k tomu videoklipu:
(more…)
Už jste někdy narazili na blog, který vám zvedl náladu? Že ne? Já totiž také ne. Většina weblogů, které čtu, pouze něco kritizuje, zavrhuje a nadává. Semtam se objeví nějaký chvalebný spot, jenže těch je jak šafránu.
Jen málo webů se však může chlubit přívlastkem “nice”, neboli “hezký”. Já tomu říkám “web pro dobrou náladu”. Jedním z nich se právě stává NiceOne – hezký web (nejen proto, že ono slovo má v názvu), který vám bude přinášet pouze hezké a příjemné zprávy a na ty špatné nahlížet s optimismem.
Ne, není to žádné volební heslo, ale trošku nasládlý odstavec. Samozřejmě, že si dělám legraci. Proto přivítejte další tuctový weblog na českém internetu. Pravděpodobně sem ještě časem hodím některé články ze starého blogu, protože myslím, že mají nějakou hodnotu. Nicméně může nastat situace, kdy bude nějaký článek o VH, ale s tím už nic neudělám. Doufám, že už konečně bude mít nějaký můj web slušnou úspěšnost. Věřím v NiceOne!
