Byl to sraz jako každý jiný. Měl svou tradici, dnes tomu bylo již více než patnáct let od prvního setkání podobně zaměřených nadšenců.
Jako první se na pódiu objevil pán v červeném, s tlustými brýlemi a mastnými vlasy, kterého znala jen skupinka podobně vypadajících podivínů. Pán se pohodlně usadil na volné křeslo předstírajíc nepřítomnost s komunikátorem v ruce.
Následoval mladík oblečený do džín a značkového trička. Vyskočil na pódium a uklonil se. Podobně jako pán v červeném, znala ho pouze malá skupinka přihlížejících, opět vzhledově velmi podobná jemu, která při mladíkovo skoku na pódium začala nadšeně pištět. Po chvilce sebepředvádění se usadil vedle staršího pána (stále zarytého do telefonu) a dal si nohu přes nohu mávajíc na přítomné dámy. To už byli na pódiu dva.
Jakmile se objevil další mladík v ohnivě oranžovém tričku s motivem dinosaura a se silně nagelovanými vlasy, dav začal šílet a vřele vítat nového příchozího. Hopsavým krokem přišel slušně pozdravit oba přítomné, obzvlášť srdečně pozdravil pána v červeném. Přišel k prázdnému křeslu a pohodlně se uvelebil. Taktéž si dal nohu přes nohu.
Jako každý rok, i nyní zde bylo rezervované místo, kam nesměl nikdo jiný, než stále opožděný pán v modrém. Bylo to křeslo stojící uprostřed, vypodložené stodolarovkami a opletené pavučinami. Pán v nepřirozeně modrém saku a kravatou nakřivo se dostavil, usadil se a schytal nevraživé pohledy téměř všech přítomných. Bylo vidět, jak se cítí nesvůj, každým rokem víc a víc. Ten den jeho nervozita vyvrcholila, obával se toho nejhoršího.
Doteď byla jeho přítomnost ve společnosti v rámci možností tolerována a díky tvrdé a únavné práci tisíců lidí částečně skryta, popřípadě byly zmírněny následky jeho nevypočítatelného chování. Evidentně byl z celé čtveřice nejhloupější, ale měl největší výhodu – naprosto každý s ním musel být alespoň jednou seznámen. Někdo ho toleroval, další nevnímal, někdo o něm ani nevěděl. Hůře na tom byli ti, kteří s ním museli být seznámeni, či s ním pracovat. Zhruba polovina lidí už ho ale s radostí opustila.
Nastal ten okamžik, na který všichni čekali. K muži v modrém přistoupil o něco sympatičtější chlapík opět v modrém saku, zlatou stužkou a úsměvem na tváři. I když ho obecenstvo také nemělo dvakrát v lásce, rozhodně byl více tolerovaný a jeho chování více vypočítatelné. Dav začal znovu šílet když si muži vyměnili místo. Pán s kravatou nakřivo vyčerpaně padl na všechny čtyři, ale dlouho se neudržel. Když se na něj rozeběhl početný dav, sebral poslední síly a utekl neznámo kam.
Král zemřel, ať žije král.
…
A od té doby jsem přestal optimalizovat weby pro IE6.
Pokud vaše hudební knihovna někdy přesáhla cca 50 alb (nikoliv koupených na iTunes Music Store, či naripovaných z originálních CD), téměř jistě jste se setkali s jevem, kterému já říkám “ID3 prasáctví”, česky volně přeložitelným jako “bordel v názvech”. Ani já jsem se tomu kdysi nevyhnul a dodnes se za to stydím. Protože jsem na organizování muziky tak trochu úchyl, rozhodl jsem se napsat tenhle článek, který vám osvětlí, jak se dá príma dělat s hudbou v iTunes.
Základní požadavky
Ještě předtím, než začneme opravdu organizovat, ujistěte se, že jste se vyvarovali zcela elementárním, začátečnickým chybám typu:
Takže prosím alespoň nějakou základní formu – tzn. minimálně vyplňte správně umělce, název skladby a album. To může poprvé (záleží na velikosti knihovny) zabrat docela dost času, takže pokud jste obzvlášť velcí bordeláři, přeju vám mnoho trpělivosti.
Ideální případ
Ideální případ je pro nás album, které se drží jediného žánru, má jediného umělce (žádné hostovačky) a obsahuje pouze jedno CD. Takové album je v mojí knihovně docela vzácný jev, ale jedno jsem našel:
Takové album je radost mít v knihovně, zpravidla s ním totiž nebude ždný problém. Všimněte si, že stejná skupina zde zpívá zcela jejich vlastní písně na vlastním albu. Idylka. Stačí jenom přidat obrázek alba a pokračovat.
Album s featuringy
Zde nastává komplikovanější situace, kterou ne každý řeší stejně, což v kombinaci se stahováním na každém rohu vede k totálnímu zprasení knihovny. Jedná se opět o celé album, kde ovšem kromě hlavního umělce (ten, koho je celé album) vystupuje i kdosi jiný – tzv. hostovačka, či featuring.
(more…)
I když se u nás iPhone už nějakou dobu vcelku oficiálně odblokovaný prodává, pořád zde visí několik důvodů jailbreaknout. Pro mě jsou tyto důvody dva, konkrétně dvě aplikace (nebo apps, chcete-li), na které jen tak v App Store nenarazíte.
Samozřejmě tyto důvody zde jsou kvůli programátorskému vězení (aka pískovišti), které Apple nekompromisně vývojářům diktuje, což brání vývoji některých zajímavých aplikací, doplňků a modifikací pro iPhone OS, ale to přece již všichni víte.
Přesto se najde někdo, kdo takovou aplikaci naprogramuje i když se vzdá prodávání na App Store a nabídne ji zdarma pro jailbreaknuté telefony, takové lidi respektuji a potají obdivuji.
První takovou fajn aplikací je paradoxně ta, která se v podobné formě na nějakou dobu vyskytla i na oficiálním App Store, než byla vyhodnocena jako nevyhovující podmínkám, konkrétně to byla aplikace sloužící ke sdílení připojení k internetu z iPhonu do laptopu (NetShare, $10, její příběh zde). Tu, pokud vím, nenalezneme ani v Cydii, či Installeru, nalezneme tam ale aplikaci iPhoneModem ($9.99), která vyžaduje instalaci speciálního software do Macu (nevím, jestli funguje i na Windows) a bez registrace se připojení po chvíli automaticky ukončí, jinak je to celkem fajn app. Další možností, jak se pomocí iPhonu připojit na internet jsou čachry s Terminálem a nastavování proxy v prohlížeči (návod třeba tady). Otravné, ale vcelku funkční.
PdaNet
Tak abych se k té první aplikaci dostal – jmenuje se PdaNet a její nastavení je tak jednoduché a rychlé, že ani nepotřebuje tutoriál, ba snad ani krátký návod. Tedy stačí kliknout na AirPort ikonku v menu baru a zvolit “Create Network”, na tento bod se připojíte s iPhonem, spustíte aplikaci a hotovo, počítač je automaticky online! Má to fungovat tak, že iPhone slouží jako WiFi router, žádné proxy nebo SOCKS, takže žádné další nastavení. Je to super. Jo, a je zdarma!
QuickGold
Obecně nejsem zastáncem customizačních aplikací typu SummerBoard a blbůstky na unlock screen, které jenom zpomalují telefon. Neplatí to ale o QuickGoldu (který výrobce mimochodem sám označuje za důvod k jailbreaku, já musím souhlasit), který o sobě nijak nedává vědět než ho aktivujete. Aplikaci bych označil za ekvivalent ke Spotlightu na Mac OS X. Jednoduše ho aktivujete z home screenu stisknutím home buttonu a otevře se klávesnice, se kterou můžete vyhledávat v kontaktech, SMS, aplikacích, Safari historii, e-mailech a dokonce umí vyhledávat na Googlu a jiných serverech pomocí zápisu „g [string]“, „m [string]“ (Google maps) a další, nebo jednoduše napíšete URL. Funguje to naprosto svižně a app je hned po ruce, což je její největší výhoda, navíc je taktéž zdarma.
Mimochodem, QuickGold je typická ukázka aplikace, která by logicky nikdy nemohla být oficiálně schválena do App Store =).
Scrobble
Tato aplikace nahrazuje to, co na oficiálním Last.fm klientu pro iPhone chybí, tedy to nejvíce podstatné – samotné scrobblování poslouchaných tracků na váš profil. V podstatě je to jenom velmi, vemi ořezaná původní (1.x) verze MobileScrobbleru, vlastně s ním kromě skroblování nemá společného vbec nic, prostě zadáte login a heslo, aplikace běží na pozadí a všechno se to pěkně vypisuje na web. Jednoduché, funkční.
P.S.: Vím, že po připojení iPhonu k Macu všechno obstará Last.fm klient, ale jde mi o ten pocit, že sekám trávník připojíce se k domácí wifi s písničkami létajícími ve vzduchu. Někdo tohle potřebovat nemusí, já jo.
Pokud hledáte technická specifika nových MacBooků, zamiřte jinam, je toho plný internet, tenhle článek je jen subjektivní odpad mé mysli.
V úterý čtrnáctého se už asi definitivně Apple počítače (tedy minimálně notebooky) změnily ve spotřební produkt jako každý jiný. Profesionální řada jakoby nyní splývala s low-endem – tak to vypadá u ostatních výrobců notebooků, ale nikdy u Applu.
Co MacBook?
Asi bych souhlasil, že u tohoto modelu je změna k lepšímu. Ovšem pouze materiálně a v rámci jednoho počítače, pro Apple jako společnost tomu je naopak. Nový MacBook je prostě k nerozeznání od svého většího brášky Pro za cenu FireWire portu a možná i cenu jako takovou. MacBook by měl zůstat tím malým, bílým low-endem, který vypadá prostě jako noťas na zábavu, ne jako wannabe Pro (a třeba by mohl ještě o něco zlevnit).
A co Pro?
Logicky se dalo čekat výraznější vylepšení právě u MacBooku Pro, jenže ono ne, oni akorát zvětšili displej MacBooku a přidali lepší grafiku.
Pro už není Pro, vše je podřízeno tomu, aby vypadal pěkně v obchodě. Osobně vlastním starší model MacBooku Pro 15″, který mám moc rád hlavně díky jeho příjemně prohnuté klávesnici, matnému displeji a podobných věcí okolo (jako třeba plnohodnotný DVI konektor) – tedy věci, které jsou laikovi ukradené (a třeba se mu ani nelíbí). Jsem celkem rád, že jsem si nepočkal na upgrade a koupil rovnou původní verzi, vlastně ani ve výkonu není kromě grafické karty téměř žádný rozdíl.
Poslední dobou se mi některé kroky Applu nelíbí – připomeňme třeba NDA nebo trapas s uvedením MobileMe. Díky iPhonu vzrostl o značku zájem, tedy i o Macy. V USA už mají desetiprocentní tržní podíl, s čímž souvisí i mnoho vedlejších efektů – třeba najít crack na cokoli už není problém stejně jako narazit na uživatele s permanentním Caps Lockem. Pro ně jsou vhodné právě lesklé displeje a žádný FireWire.
Mimochodem, tenhle článek klidně můžete pochopit jako léčení komplexů neaktuálního hardware, ačkoli doufám, že tomu tak není.
Čím víc jsem se zavrtával do možností tvorby webů, tím víc mě lákal, ale i zároveň odpuzoval JavaScript. Základy v programování v PHP vcelku ovládám, pustil jsem se do něj hlavně kvůli jeho prohlížečové nezávislosti, neb běží někde nahoře na obláčku na jednom serveru. S JavaScriptem to nikdy nebylo tak jednoduché, slýchal jsem velké stížnosti na různé JS implementace v různých browserech a s tím spojené značné nepříjemnosti. Dále je potřeba mít v JavaScriptu určitou úroveň znalostí, protože i zdánlivě velmi jednoduché věci se zpravidla zapisují velmi složitě. Přesto jsem se konečně do něho pustil. Proč?
jQuery,
to je ten důvod. Pokud alespoň trochu víte, jak vypadá kód v čistém JS (což byla taky jedna z věcí, které mě odpuzovaly), musíte souhlasit, že to je něco úplně jiného než HTML/CSS. Právě jQuery se snaží vtisknout JavaScriptu trochu více CSS, pokud mi dovolíte trochu přehánět, tak je to vlastně jeho větší nadstavba. No řekněte, není geniální zapsat jednoduchou věc jednoduše, logicky, a hlavně “CSS-like”? Chcete příklad? #("div#ramecek").addClass("cervene"). Tenhle kousek skriptu musí pochopit i CSS kodér, který JavaScript v životě neviděl, tedy alespoň u mě se tak stalo.
Co víc – všechno tohle funguje stejně ve všech prohlížečích!
A víte, kdo mě k tomu dokopal? Jiří Zralý s jeho jednoduchou, polopatickou sérií článků. Stačilo mi přejet pár řádků z prvního dílu a bylo jasno.
Na tomto místě se většinou píše, co jsem už udělal. No, je to jen jeden z mála pokusů, který jsem dělal přímo do HTML souboru: je tady, složitější skripty třeba ještě přijdou ale teď spíš zkouším různé postupy v jQuery Zkoušečce.
Ne, žádný tutoriál či seriál nehodlám psát, protože by to bylo snad ještě horší, než házet hrách na strom doufajíc že spadne. Více k věci se hodí doporučit ostatní, například toto video, nebo několik článků, jako je například tento, nebo tenhle, a taky doporučuji sledovat seriál článků na Digitálním Citronu počínaje tímto.
Doufám že jsem vás na jQuery alespoň trochu navnadil a zkusíte něco málo napsat ve Zkoušečce. V JavaScriptu a AJAXu je budoucnost webových aplikací, bohužel pro webové vývojáře…
Nový iPhone jsem si pořídil nějakých pár dní po jeho uvedení v ČR, nebyla to honba za novými funkcemi, ani abych měl poslední výkřik od Applu. Prostě už mě pomalu začala tlačit osmigigová kapacita starého ajfonu, k tomu se objevila GPSka, 3G a krásný design. Upgrade je to příjemný, nic zásadního (ono se na iPhonu moc nového vymyslet nedá, pokud si odmyslíme softwarové záležitosti, které jsou pro oba přístroje téměř shodné), ale jsem naprosto spokojený a rozšířila se mi moje sbírka Apple krabiček a samolepek 
.
Konkrétně jsem si koupil černou verzi s 16 gigabajty; i když jsem nepředpokládal nějaké významné hardwarové změny, je jich více, než jsem čekal, tak zde sepíšu pár drobností, které při upgradu nemusí být hned zřejmé, ale přesto tu jsou:
- Telefon je širší. To uvítají jistě velké tlapy, ale lépe mi na šířku padnul do ruky starý iPhone, ovšem nutno říci, že není nic složitého si zvyknout.
- Mnohem lépe padne do ruky, což je částečně v rozporu s prvním bodem, ale vypoulený zadní kryt zcela vynahrazuje útlé tělo starého iPhonu.
- Kovová tlačítka vypadají hezky, ale žádný praktický dopad to nemá, až na přepínač zvonění/ticho, který nyní jde přepnout pouze za pomoci většího úsilí, tedy je mnohem jistější a lépe drží ve své poloze. Starý iPhone se mi občas nechtěně ztišil, ale to mohl být důsledek opotřebení.
- Reproduktory nejsou o moc lepší, než u starého modelu, ale nejsou zakryty látkovým žvancem, takže jsou mnohem hlasitější, než neupravený starý iPhone (já jsem žvanec samozřejmě vyndal). Výkon obou reproduktorů je po úpravě srovnatelný, možná nový iPhone má lepší kresbu ve vyšších hlasitostech.
- Displej je více do žluta, na což se dá brzy zvyknout, už mi modrý displej starého iPhonu připadá divnější.
- GPS v Mapách funguje skvěle, tedy mnohem lépe, než je potřeba pro zjištění nejbižší pizzerie, ovšem navigační software v telefonu znatelně schází. Doufejme, že Apple uzavře nějakou exkluzivní smlouvu, nejlépe s Garminem, u kterého by se dala bez problémů stáhnout kompletní Topo mapa čech přes 3G (okolo 70MB), ovšem nezní to moc pravděpodobně zejména kvůli minimální podpoře platformy Mac u Garminu, dokonce se má v blízké době objevit navigační nüvifone. Uvidíme.
- Pohybuji se zejména po Praze a můj operátor je O2, takže využívám opravdu rychlá data. Je to super, nemůžu si to vynachválit. Už kvůli tomu se vyplatí nový iPhone koupit (a samozřejmě aktivovat datový tarif).
- Vypadá prostě lépe. I když změny na přední straně nejsou skoro patrné, iPhone 3G vypadá prostě elegantněji než ten starý úzký.
- Headphone jack je konečně nezapuštěný a já mohu používat moje oblíbené Kossky bez luxusní homemade redukce.
To je snad zatím všechno, třeba ještě něco připíšu. Jen ještě doplním, že jsem telefon ještě nejailbreaknul / nepwnul, i když mě silně irituje automatická oprava textu, nechce se mi ani pomyslet na sedmnáctisekundové načítání Settings.app na starém iPhonu (ne, opravdu rovných 17 vteřin, někdy více, někdy méně).
A málem bych zapomněl, pokud má někdo zájem o starý odblokovaný iPhone 8GB s aplikacemi v hodnotě cca 3000,- Kč (nebo s češtinou), ozvěte se v komentářích, nebo na můj e-mail (čtenáři tohoto plátku mají samozřejmě přednost a možná i slevu =) ).
Možná to už víte, ale právě se nacházím kdesi v Londýně, konkrétně v okolí Greenwiche, ale to není moc důležité. Shodou okolností se v naprosto stejném termínu nachází v UK i Fena, který je na škole dole v Brightonu, a protože se trochu známe, při jednom z jejich výletů do zdejšího hlavního města jsme si domluvili sraz na Piccadilly Circusu. Součástí našeho plánu byla návštěva zdejšího oficiálního Apple Retail Store.
Jen takový krámek
Byla to moje první návštěva u oficiálního Apple, a jako čerstvý jablíčkář jsem si to patřičně užil, vyzkoušel pár Maců, iPhone 3G…
Zvenku obchod nevypadá nijak odlišně od zdejších krámků s oblečením, jen se dá poznat podle velikých jablek na oknech, a také podle velikosti – žádný větší samostatný obchod tu v okolí snad ani nebyl, a už vůbec ne krásnější 
.
Obchod má nádherný interiér, ve kterém dominují krásné sleněné schody uprostřed do prvního patra. V přízemí se nachází několik testovacích stolů vždy s asi deseti MacBooky každého druhu, u stěn jsou k vyzkoušení iMacy a dokonce jeden Mac Pro s dvěma 30″ Cinema Displayi. Dále je zde spousta iPodů a hlavně iPhonů 3G, které se zde prodávají už nějakou chvíli. iPhone 3G padne mnohem lépe do ruky díky svému tvaru, GPS jsem uvnitř budovy nemohl vyzkoušet, jinak ale nevidím moc dalších důvodů k upgradu ze svého “starého” iPhonu.
Nahoře se prodává zejména příslušenství ke všem výrobkům a najdete zde proslulý Genius Bar – místo, kde vám po rezervaci poradí s čímkoliv okolo vašeho Macu, iPodu nebo iPhonu. Provádí se zde i “zaučování” do platformy Mac, nebo do jakéhokoliv programu od Apple. Zcela vzadu se nachází jakási “Keynote Area” – v našem případě tam s pomocí kamery a velkého plátna pán od Applu předváděl funkce iPhonu 3G. Nádhera!
No a protože jsem si odtud chtěl taky něco odnést, v příslušenství jsem si vybral ten krásný Apple Remote, který mi už nechtěli přibalit k MacBooku Pro (mám novější verzi). Je to docela příjemná a často i praktická věc (a hlavně je z Apple Storu . Stál mě
Pokud vám na počítači běží nějaká z linuxových distribucí a právě kývete hlavou – ano, mluvím jenom o jednom z obchodů Apple, a jsem jinak zcela normální.
Pokud se nemýlím, není to tak dávno, co Google spustil službu Insights. Chvíli jsem si s touto aplikací pohrál a statistiky mě poněkud překvapily.
Pro neznalé – jedná se o službu, podle které můžete zjistit vyledávanost jednotlivých hesel v určitém časovém období, či v dané lokaci atakdále, vypadá, funguje, a dokonce to i je typická Googlovská služba.
Nenapadají mě vhodnější slova pro popis výsledků, než zajímavé, znepokojivé a neuvěřitelné. Česká republika nám okupuje nejvyšší místa žebříčku v nejrůznějších kategoriích. (more…)
V poslední době se můj postoj k firmě Apple poněkud změnil. Zde na blogu to bylo jen drobně postřehnutelné, ale můj fanklub to věděl už mnohem dřív. Pojďme se ale podívat, jak to začalo.
(more…)
Tak, snad už… Konečně. NiceOne se v posledních pár týdnech svíjel bolestmi přímo ve svém WP jádru. Nechtělo se mu fungovat delší dobu, vystřídal několik verzí a updatů WordPressu, jenže nakonec stačilo jen navýšit memory_limit. Tak jenom doufám, že veškeré editace již skončily a můžu odstranit přídomek Beta (nyní už v druhé verzi).
Změna nastala, jak jste si všimli, hlavně v šabloně. Rozhodl jsem se neupravovat již existující šablony, ale napsat si zcela vlastní. Kupodivu se mi to podařilo, dokonce to byla dost velká sranda a šlo to jednoduše, zkuste si to taky!
Myslím, že bych taky mohl napsat nějaký článek s užitnou hodnotou větší než 0,1, já vím, ale jsem dost línej.
Komentáře k tomuto vzhledu prosím sem, jinde bych vás za to asi ukamenoval.
Původně jsem měl v plánu napsat nějaký opravdu poučný a hodnotný příspěvek. Návštěvnost by se zvýšila o 1000% a spisovatelé by se mi klaněli tak hluboko, jak jen by to šlo. Byl by to článek, který by změnil svět, nebo tak něco.
Já se na to ale vykašlal a napsal tohle.
Určitě se vám někdy stalo, že jste potřebovali vypsat pomocí PHP z databáze nějaká data způsobem podobným tomuto:
mysql_query("SELECT * FROM tabulka WHERE jmeno=$jmeno")
Že ne? Zkuste to. Tento zdánlivě logický a syntakticky správný dotaz má jednu chybu – nefunguje. Přesněji řečeno vyhazuje naprosto nelogický a nesmyslný error podobný tomuto:
Unknown column ‘Obsah proměnné $jmeno’ in ‘where clause’
Cože? Kde se nám vzal sloupec v databázi se stejným názvem jako hodnota naší proměnné? A proč neexistuje? Skoro bych řekl, že tenhle bug je vložený schválně. Asi aby odradil nováčky a otravoval experty. Nebo to může být dávno zapomenutý vtípek, nicméně to je velmi diskutabilní. Podobně, jako nás ve škole učili, že je nejdřív třeba vypočítat to, co je v závorkách, tak otrlí programátoři vědí, že proměnné se v takovýchto případech uzavírají do uvozovek.
mysql_query("SELECT * FROM tabulka WHERE jmeno='$jmeno'")
Já myslel, že mě to snad zabije, půl dne hledání chyby, upravování a zálohování databáze… Ale nakonec jsem se jen plácl do čela. Silně.
A co jako?
Já vím, mí bystří čtenáři. Je to jen moje drobná nápověda pro příští programování. Tak ten zbytek alespoň naplním nějakým relevantním obsahem.
(more…)
Pozor, tento článek je starý a již dokonele nereprezentuje moje aktuální názory.
To jsem takhle jednou kdysi dávno četl záznam ze semináře na téma „Ekologické pravdy a mýty“, moderovaného naším novým prezidentem Václavem Klausem, za účasti pánů Breziny, Bursíka a Římana. Nu, seminář to byl opravdu zajímavý. Zarazilo mě ovšem několik vět, které tam padly. Například tyto:
“Globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce”
“Dá se naopak předpokládat, že když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více sněžit a masa ledovců naroste”
“Klasický podvod. Bursík mluví o tání ledovců na horách, kterých je 0,6 procenta, a činí z toho závěr o globálním oteplování.”
Nechci se vyjadřovat k obsahu těchto tvrzení, ani nehodlám nikomu vyvracet jeho názor, jen se chci pozastavit nad neuvěřitelnou podobností s něčím, co mě zcela nedávno doslova nadzvedlo ze židle. Schválně, čtenáři technologického časopisu T3, nevzpomínáte si?
Než vám to prozradím, dovolím si malé intermezzo. Časopis T3 jsem odebíral v mých krásných naivních devíti až dvanácti letech. Do technologií jsem byl nadšený a T3 jsem považoval za důvěryhodný zdroj informací a kvalitních, objektivních recenzí. To až do té doby,než jsem tomu začal rozumět. Po nějaké době mi začalo připadat poněkud zvláštní, že každé testované auto dostalo plný počet bodů (jak celkově, tak i poměr cena/výkon, dokonce i u Mercedesu za dva miliony), že srovnávali Apple iPhone s Nokií N95 a spoustu dalších podivných věcí.
Vraťme se tedy k problému Klaus vs. Globální oteplování. Tedy když Klaus mluví o globálním oteplování, připadá mi to jako kdyby T3 mluvilo o webu a jeho trendech. Ocituji zde kousek článku nadzveduvšího mě ze židle (pojednávající o vývoji a změnách v různých tříd mobilních telefonů – to mimochodem T3 umí dobře):
Když se například před lety objevily na trhu první telefony s fotoaparáty, považovali je mnozí komentátoři za zajímavou, ale přece jen nepříliš smysluplnou kuriozitu. Kvalita snímků z tehdejších fototelefonů byla žalostná a navíc do té doby skutečně málokoho napadlo nosit s sebou neustále fotoaparát – fotografování bylo koníčkem omezené skupiny lidí, nikoli každodenním zvykem všech. Jenže zdánlivě nelogický nápad se ujal a přinesl nesmírně důležitou změnu nejen pro trh s telefony, ale i ve způsobu pozorování a dokumentování okolního života a nakonec i v životním stylu obecně. Nebýt fototelefonů, nikdy by nedošlo k masivnímu rozvoji blogování, servery jako YouTube, Facebook či Flickr by patrně nezískaly světovou popularitu, těžko by vzniklo interaktivní webové prostředí označované jako Web 2.0 a neznali bychom obrovský fenomén posledních let, tzv. občanskou čili amatérskou žurnalistiku.
Srovnáte-li si citace Václava Klause a autora článku v T3, měli byste dojít k závěru, že oba dva absolutně neví o čem mluví. Jsem schopen souhlasit s tím, že foťák v mobilu je pro trh s telefony zlomový bod, nikoli však v životním stylu. Jenže… Jak proboha souvisí focení mobilem s rozvojem služeb YouTube a Facebook? (Flickr chápu). Pokud vím, tak YouTube vznikl nějakých pár let po prvních fotomobilech, ale koukatelné video mobily natáčejí až dnes.
Nyní bych si znovu dovolil ocitovat tu největší absurditu a pitomost z celého úryvku.
…těžko by vzniklo interaktivní webové prostředí označované jako Web 2.0 a neznali…
To byl ten moment, který mě nadzvedl ze židle. Neměl jsem daleko ani k zavýsknutí “Ježíšmarjá”. Co má do Merlinových kalhot společného AJAX s focením mobilem (já vím, přeháním to, ale stejně)? Mobilnímu internetu a levným datovým přenosům prorokuji budoucnost až někdy v příštím desetiletí, takže to nemůže mít nic společného ani s uploadem na Flickr. Web 2.0 je pouze aktuální trend, ke kterému jsme dospěli za několik (desítek) let a vyvinul se zcela nezávisle na mobilech. Označil bych tento střet trendů za zcela ojedinělou náhodu, která nemá žádné hlubší souvislosti. A tím bych to rád ukončil. Fuj. T3 už si nikdy nekoupím.
Zajímavý titulek, ne? Mě se tedy líbí, ale nevím jestli ho každý pochopí. Jen napovím, že druhé slovo nemá co dočinění s divením se, nebo podivováním nad něčím, nýbrž se užívá ve webdesignu.
Tedy dělám teď jedny stránky. Nejsou to ale obyčejné stránky, potřebuji totiž, aby se levý sloupeček s modrým pozadím natahoval podle délky pravého sloupečku (i s pozadím). Po bohatých zkušenostech s tabulkovým layoutem jsem si myslel, že to nemůže být problém, ale trochu jsem se spletl. Tato operace vyžaduje speciální, až nelogické myšlení ve výsledku s jedním malým paradoxem.
Při studování několika návodů, jak provést něco podobného, či dokonce stejného, jsem podstatu pudla jaksi příliš nechápal. Přišlo mi vhod až nekolikeré přečtení náhodných článků tohoto tématu. No být tím, kdo to vymyslel, tak se stydím, je to nehezká layoutová prasárna, ale budiž, funguje to. Takže v kostce podstata toho, co se všude píše:
Dejme tomu, že máte dvousloupcový layout v obalovém divu. Že byste nejraději oboum sloupečkům nastavili float na left? Omyl. nastavíte jej pouze prvnímu sloupci. A co ten druhý? Tomu stačí nastavit levý margin o šířce levého sloupce (třeba dvěstě pixelů).
Protože chceme, aby levý sloupeček byl celý modrý (tedy až úplně, neboli úplně dolů, či podle délky pravého sloupce (vše znamená to samé)), musíme pro to něco udělat. Že byste nejraději použili background-color: blue;? Znovu špatně. A teď nastává další prasárna. Pozadí musí být obrázkové ať chceme, nebo ne. Navíc ho nenastavujeme levému sloupečku, ale obalovému divu (!), takže si musíme vytvořit proužek o šířce levého sloupce a výšce nejlépe 1px, poté nastavíme background: top left repeat-y; samozřejmě s URL obrázku. Že je to ale nehezký postup?
A nakonec ten slibovaný paradox. Zkusili jste v klasickém dvousloupcovém (dvakrát floatovaném) layoutu nastavit height: 100%; levému sloupečku společně s background-color: blue;? A zkoušeli jste to i v Internet Exploreru?
Dnes pouze krátce (já tomu říkám postřeh, nyní už druhý).
Osobně mám moc rád Windows. XP i Vista. V dřívějších dobách dokonce i 2000 či 98. Dnes používám WinXP a až budou zcela hotové Visty, koupím si je, ale dneska se mi stala jedna věc.
Představte si, že vám kamarád posílá 100MB videosoubor s jeho čerstvě naučeným trikem na snowboardu přes Windows Live Messenger rychlostí 4,8kB/s. Čekáte. Čekáte. Blížíte se k cíli. Po nějaké době se soubor opravdu stáhne. Jaké ale bylo moje překvapení, když se mi při pokusu soubor otevřít objevilo toto:
Když jsem toto okno spatřil, napadaly mě nehezké nápady. Například plácnout se do čela, ale nakonec jsem to neudělal. Co byste na mém místě udělali vy? Nejabsurdnější návrhy vítám.
A ještě mě napadá – je vůbec legální takhle nakládat s uživatelskými daty? Ale OK, já to beru, Centrum zabezpečení Windows je pravděpodobně chytřejší než já. Díky Windows jsem se vyhnul zákeřnému viru. Kamaráda jsem vymazal z contact listu a zásadně se s ním už nestýkám, třeba by mě někdy chtěl okrást.
P.S.: Kámoš soubor pak uploadoval na eDisk, já ho stáhl a nic se nestalo. Video to bylo super, drop z takové výšky jsem viděl jenom v časopisech. Jen mě pak překvapilo množství vyskakovacích oken s reklamou na nějaké on-line casino. Divné.
