Byl to sraz jako každý jiný. Měl svou tradici, dnes tomu bylo již více než patnáct let od prvního setkání podobně zaměřených nadšenců.
Jako první se na pódiu objevil pán v červeném, s tlustými brýlemi a mastnými vlasy, kterého znala jen skupinka podobně vypadajících podivínů. Pán se pohodlně usadil na volné křeslo předstírajíc nepřítomnost s komunikátorem v ruce.
Následoval mladík oblečený do džín a značkového trička. Vyskočil na pódium a uklonil se. Podobně jako pán v červeném, znala ho pouze malá skupinka přihlížejících, opět vzhledově velmi podobná jemu, která při mladíkovo skoku na pódium začala nadšeně pištět. Po chvilce sebepředvádění se usadil vedle staršího pána (stále zarytého do telefonu) a dal si nohu přes nohu mávajíc na přítomné dámy. To už byli na pódiu dva.
Jakmile se objevil další mladík v ohnivě oranžovém tričku s motivem dinosaura a se silně nagelovanými vlasy, dav začal šílet a vřele vítat nového příchozího. Hopsavým krokem přišel slušně pozdravit oba přítomné, obzvlášť srdečně pozdravil pána v červeném. Přišel k prázdnému křeslu a pohodlně se uvelebil. Taktéž si dal nohu přes nohu.
Jako každý rok, i nyní zde bylo rezervované místo, kam nesměl nikdo jiný, než stále opožděný pán v modrém. Bylo to křeslo stojící uprostřed, vypodložené stodolarovkami a opletené pavučinami. Pán v nepřirozeně modrém saku a kravatou nakřivo se dostavil, usadil se a schytal nevraživé pohledy téměř všech přítomných. Bylo vidět, jak se cítí nesvůj, každým rokem víc a víc. Ten den jeho nervozita vyvrcholila, obával se toho nejhoršího.
Doteď byla jeho přítomnost ve společnosti v rámci možností tolerována a díky tvrdé a únavné práci tisíců lidí částečně skryta, popřípadě byly zmírněny následky jeho nevypočítatelného chování. Evidentně byl z celé čtveřice nejhloupější, ale měl největší výhodu - naprosto každý s ním musel být alespoň jednou seznámen. Někdo ho toleroval, další nevnímal, někdo o něm ani nevěděl. Hůře na tom byli ti, kteří s ním museli být seznámeni, či s ním pracovat. Zhruba polovina lidí už ho ale s radostí opustila.
Nastal ten okamžik, na který všichni čekali. K muži v modrém přistoupil o něco sympatičtější chlapík opět v modrém saku, zlatou stužkou a úsměvem na tváři. I když ho obecenstvo také nemělo dvakrát v lásce, rozhodně byl více tolerovaný a jeho chování více vypočítatelné. Dav začal znovu šílet když si muži vyměnili místo. Pán s kravatou nakřivo vyčerpaně padl na všechny čtyři, ale dlouho se neudržel. Když se na něj rozeběhl početný dav, sebral poslední síly a utekl neznámo kam.
Král zemřel, ať žije král.
…
A od té doby jsem přestal optimalizovat weby pro IE6.
28. 11. 2008
V kategorii Webdesign
Komentáře (6) »
Pokud vaše hudební knihovna někdy přesáhla cca 50 alb (nikoliv koupených na iTunes Music Store, či naripovaných z originálních CD), téměř jistě jste se setkali s jevem, kterému já říkám “ID3 prasáctví”, česky volně přeložitelným jako “bordel v názvech”. Ani já jsem se tomu kdysi nevyhnul a dodnes se za to stydím. Protože jsem na organizování muziky tak trochu úchyl, rozhodl jsem se napsat tenhle článek, který vám osvětlí, jak se dá príma dělat s hudbou v iTunes.
Základní požadavky
Ještě předtím, než začneme opravdu organizovat, ujistěte se, že jste se vyvarovali zcela elementárním, začátečnickým chybám typu:
Takže prosím alespoň nějakou základní formu - tzn. minimálně vyplňte správně umělce, název skladby a album. To může poprvé (záleží na velikosti knihovny) zabrat docela dost času, takže pokud jste obzvlášť velcí bordeláři, přeju vám mnoho trpělivosti.
Ideální případ
Ideální případ je pro nás album, které se drží jediného žánru, má jediného umělce (žádné hostovačky) a obsahuje pouze jedno CD. Takové album je v mojí knihovně docela vzácný jev, ale jedno jsem našel:
Takové album je radost mít v knihovně, zpravidla s ním totiž nebude ždný problém. Všimněte si, že stejná skupina zde zpívá zcela jejich vlastní písně na vlastním albu. Idylka. Stačí jenom přidat obrázek alba a pokračovat.
Album s featuringy
Zde nastává komplikovanější situace, kterou ne každý řeší stejně, což v kombinaci se stahováním na každém rohu vede k totálnímu zprasení knihovny. Jedná se opět o celé album, kde ovšem kromě hlavního umělce (ten, koho je celé album) vystupuje i kdosi jiný - tzv. hostovačka, či featuring.
Celý článek »
25. 11. 2008
V kategorii Zcela mimo
Komentáře (2) »
I když se u nás iPhone už nějakou dobu vcelku oficiálně odblokovaný prodává, pořád zde visí několik důvodů jailbreaknout. Pro mě jsou tyto důvody dva, konkrétně dvě aplikace (nebo apps, chcete-li), na které jen tak v App Store nenarazíte.
Samozřejmě tyto důvody zde jsou kvůli programátorskému vězení (aka pískovišti), které Apple nekompromisně vývojářům diktuje, což brání vývoji některých zajímavých aplikací, doplňků a modifikací pro iPhone OS, ale to přece již všichni víte.
Přesto se najde někdo, kdo takovou aplikaci naprogramuje i když se vzdá prodávání na App Store a nabídne ji zdarma pro jailbreaknuté telefony, takové lidi respektuji a potají obdivuji.
První takovou fajn aplikací je paradoxně ta, která se v podobné formě na nějakou dobu vyskytla i na oficiálním App Store, než byla vyhodnocena jako nevyhovující podmínkám, konkrétně to byla aplikace sloužící ke sdílení připojení k internetu z iPhonu do laptopu (NetShare, $10, její příběh zde). Tu, pokud vím, nenalezneme ani v Cydii, či Installeru, nalezneme tam ale aplikaci iPhoneModem ($9.99), která vyžaduje instalaci speciálního software do Macu (nevím, jestli funguje i na Windows) a bez registrace se připojení po chvíli automaticky ukončí, jinak je to celkem fajn app. Další možností, jak se pomocí iPhonu připojit na internet jsou čachry s Terminálem a nastavování proxy v prohlížeči (návod třeba tady). Otravné, ale vcelku funkční.
PdaNet
Tak abych se k té první aplikaci dostal - jmenuje se PdaNet a její nastavení je tak jednoduché a rychlé, že ani nepotřebuje tutoriál, ba snad ani krátký návod. Tedy stačí kliknout na AirPort ikonku v menu baru a zvolit “Create Network”, na tento bod se připojíte s iPhonem, spustíte aplikaci a hotovo, počítač je automaticky online! Má to fungovat tak, že iPhone slouží jako WiFi router, žádné proxy nebo SOCKS, takže žádné další nastavení. Je to super. Jo, a je zdarma!
QuickGold
Obecně nejsem zastáncem customizačních aplikací typu SummerBoard a blbůstky na unlock screen, které jenom zpomalují telefon. Neplatí to ale o QuickGoldu (který výrobce mimochodem sám označuje za důvod k jailbreaku, já musím souhlasit), který o sobě nijak nedává vědět než ho aktivujete. Aplikaci bych označil za ekvivalent ke Spotlightu na Mac OS X. Jednoduše ho aktivujete z home screenu stisknutím home buttonu a otevře se klávesnice, se kterou můžete vyhledávat v kontaktech, SMS, aplikacích, Safari historii, e-mailech a dokonce umí vyhledávat na Googlu a jiných serverech pomocí zápisu „g [string]“, „m [string]“ (Google maps) a další, nebo jednoduše napíšete URL. Funguje to naprosto svižně a app je hned po ruce, což je její největší výhoda, navíc je taktéž zdarma.
Mimochodem, QuickGold je typická ukázka aplikace, která by logicky nikdy nemohla být oficiálně schválena do App Store =).
Scrobble
Tato aplikace nahrazuje to, co na oficiálním Last.fm klientu pro iPhone chybí, tedy to nejvíce podstatné - samotné scrobblování poslouchaných tracků na váš profil. V podstatě je to jenom velmi, vemi ořezaná původní (1.x) verze MobileScrobbleru, vlastně s ním kromě skroblování nemá společného vbec nic, prostě zadáte login a heslo, aplikace běží na pozadí a všechno se to pěkně vypisuje na web. Jednoduché, funkční.
P.S.: Vím, že po připojení iPhonu k Macu všechno obstará Last.fm klient, ale jde mi o ten pocit, že sekám trávník připojíce se k domácí wifi s písničkami létajícími ve vzduchu. Někdo tohle potřebovat nemusí, já jo.
3. 11. 2008
V kategorii Apple
Komentáře (5) »
