O pánech v červeném, oranžovém a modrém

Byl to sraz jako každý jiný. Měl svou tradici, dnes tomu bylo již více než patnáct let od prvního setkání podobně zaměřených nadšenců.

Jako první se na pódiu objevil pán v červeném, s tlustými brýlemi a mastnými vlasy, kterého znala jen skupinka podobně vypadajících podivínů. Pán se pohodlně usadil na volné křeslo předstírajíc nepřítomnost s komunikátorem v ruce.

Následoval mladík oblečený do džín a značkového trička. Vyskočil na pódium a uklonil se. Podobně jako pán v červeném, znala ho pouze malá skupinka přihlížejících, opět vzhledově velmi podobná jemu, která při mladíkovo skoku na pódium začala nadšeně pištět. Po chvilce sebepředvádění se usadil vedle staršího pána (stále zarytého do telefonu) a dal si nohu přes nohu mávajíc na přítomné dámy. To už byli na pódiu dva.

Jakmile se objevil další mladík v ohnivě oranžovém tričku s motivem dinosaura a se silně nagelovanými vlasy, dav začal šílet a vřele vítat nového příchozího. Hopsavým krokem přišel slušně pozdravit oba přítomné, obzvlášť srdečně pozdravil pána v červeném. Přišel k prázdnému křeslu a pohodlně se uvelebil. Taktéž si dal nohu přes nohu.

Jako každý rok, i nyní zde bylo rezervované místo, kam nesměl nikdo jiný, než stále opožděný pán v modrém. Bylo to křeslo stojící uprostřed, vypodložené stodolarovkami a opletené pavučinami. Pán v nepřirozeně modrém saku a kravatou nakřivo se dostavil, usadil se a schytal nevraživé pohledy téměř všech přítomných. Bylo vidět, jak se cítí nesvůj, každým rokem víc a víc. Ten den jeho nervozita vyvrcholila, obával se toho nejhoršího.

Doteď byla jeho přítomnost ve společnosti v rámci možností tolerována a díky tvrdé a únavné práci tisíců lidí částečně skryta, popřípadě byly zmírněny následky jeho nevypočítatelného chování. Evidentně byl z celé čtveřice nejhloupější, ale měl největší výhodu – naprosto každý s ním musel být alespoň jednou seznámen. Někdo ho toleroval, další nevnímal, někdo o něm ani nevěděl. Hůře na tom byli ti, kteří s ním museli být seznámeni, či s ním pracovat. Zhruba polovina lidí už ho ale s radostí opustila.

Nastal ten okamžik, na který všichni čekali. K muži v modrém přistoupil o něco sympatičtější chlapík opět v modrém saku, zlatou stužkou a úsměvem na tváři. I když ho obecenstvo také nemělo dvakrát v lásce, rozhodně byl více tolerovaný a jeho chování více vypočítatelné. Dav začal znovu šílet když si muži vyměnili místo. Pán s kravatou nakřivo vyčerpaně padl na všechny čtyři, ale dlouho se neudržel. Když se na něj rozeběhl početný dav, sebral poslední síly a utekl neznámo kam.

Král zemřel, ať žije král.

…

A od té doby jsem přestal optimalizovat weby pro IE6.