Krásně napsané pojednání o autorských právech, pirátství, nahrávacích společnostech a jak to dneska všechno vlastně nemá smysl. Stojí celý za přečtení.

Proč pirátství a ne krádež? O krádeži má i každý školáček jasno: krádež je, když něco vezmete bez dovolení. Vezmete a původní majitel to už nemá. Ovšem jak ukrást digitální soubor, který okopírujete a původní majitel ho stále má, pokud jste mu ho náhodou nesmazali? Najednou máte dvě identické věci, přičemž náklady na pořízení té druhé věci jsou plně ve vaší režii. Jeden soubor někdo vytvořil a vy jste použili svůj čas a své technické prostředky k tomu, abyste si vytvořili jeho kopii. Neukradli jste, ale zkopírovali.

Rád bych k tomu dodal, že hudba vždycky byla, je a měla by být tak nějak zdarma. Narazíte na ni kdekoliv – v žádném větším městě se vám nestane že nenarazíte na hudbu v jakékoliv podobě. Když ne v rádiu, tak alespoň někdo hraje na ulici, zpívá si pro sebe, nebo jen poklepává nohou. To že se hudba šíří, je naprosto přirozené. Čím víc nad tím přemýšlím, tím absurdnější mi připadají tresty za její sdílení.

Současný stav je prostě neudržitelný. Kvalitní hudba ale vznikat nepřestane dokud bude existovat lidská civilizace, to jen ty nahrávací společnosti tu nebudou.