Velký iPod Touch

“Cože? Vždyť je to jenom velký iPod Touch. Pche.”
“Cože? To je zvětšený iPod Touch? Jak geniální!”

Nebo ještě lépe na Daring Fireball:
“Škoda, myslel jsem, že iPad bude revolucí v oblasti osobních počítačů, tak jak se předpovídalo.”
“iPad je revoluce v oblasti osobních počítačů, přesně jak se předpovídalo.”

Poznáte, kdo z těchto dvou skupin myslí skutečně dopředu, a kdo se jen snaží iPad zařadit do historické mozaiky? Myslím že se za pár let shodneme na tom, kdo vytvořil úplně nový segment na trhu.

Mám ho doma skoro týden, tak jsem se rozhodl krátce sepsat moje dojmy z používání. Je to už takové internetové klišé, ale iPad je ještě lepší, než jsem očekával, a to moje očekávání po přečtení několika donebevychvalujících recenzí nebyla nízká. Vážně, dlouho mi nic tak nevyrazilo dech. Hliníkovo-skleněné provedení nemá chybu, iPad je dokonale pevný (a těžký), jak jsme zvyklí z nových MacBooků. Systém je svižný, displej skvělý a baterie je nesmrtelná. To, že na něm neběží Flash, je spíše feature než nedostatek. V míře větší než malé teď dokonale nahrazuje můj MacBook Pro.

Kdybych měl vyzdvihnout jednu věc, co se mi na iPadu líbí, tak to je rychlost. Všechno se na iPadu zdá být neuvěřitelně rychlé, každá animace je znatelně plynulejší než na iPhonu 3GS, aplikace se načítají prakticky ihned, iPad jen zřídkakdy zaváhá. iPhone 3GS mi pak připadá jako iPhone 3G (navíc ten malý displej vypadá srandovně).

V rychlostním srovnání za sebou nechává nejen ostatní iPhone OS zařízení, ale i desktopový PC. I s “pouhým” 1GHz procesorem a 256MB RAM (bez virtuální paměti) zvládá naprostou většinu počítačových dovedností rychleji, jakkoliv to zní divně. A výsledek? Prakticky teď nepoužívám MacBook, naprostá většina věcí je totiž na iPadu lepší. Tweetování, web, Instapaper, Youtube, RSS, mapy, fotky, e-mail… Tohle vše je prostě lepší na gauči než u kancelářské židle.

Neplánoval jsem iPad příliš využívat na čtení, ale zjišťuji, že to je jedna z věcí, co iPadu jde nejlépe. Import českých knih do iBooks je bez problémů, a Instapaper má nativní iPad aplikaci od prvního dne. Text v těchto aplikacích vypadá prostě úžasně, papír už nikdo nepotřebuje.

Taktéž neuvěřitelná je výdrž na baterie. Z jistých důvodů je ve škole můj iPad neustále v plném nasazení, ale i po nejnáročnějším pondělí (8 vyučovacích + 1 volná hodina) jsem odcházel domů s 63% baterie, smějíce se spolužákovým netbookům odpadajících po třech hodinách.

Trochu jsem ale před koupí nezohlednil lokální specifika – pokud si chcete pořídit iPad na psaní delších textů, počkejte si na aktualizaci firmwaru, která iPad obohatí dalšími jazyky. Kromě chybějící české softwarové klávesnice totiž chybí i české rozložení bluetooth klávesnic. Tady jsem narazil na to, že o Apple čtu téměř výhradně v angličtině, kde si nikdo logicky nestěžoval. S jistotou jsem si totiž nechal přibalit i Apple Wireless Keyboard, se kterou si na iPadu háček prostě nenapíšete. Skvěle ale funguje nejen s Macem, ale i s iPhonem s OS4 (ze kterého teď píšu), kde funguje plně v českém rozložení. Softwarově je to tedy hotové, doufejme že se podpory na iPadu dočkáme dřív než s OS4 na podzim.

Z gauče si navíc ani nestáhnete aplikaci z českého App Store, s ním si totiž iPad taky nerozumí. Aplikace ale lze kupovat na desktopových iTunes a pak je sesynchronizovat. Samozřejmě s US účtem bez kreditky můžete stahovat free aplikace a ukázky knížek v iBooks.

Zkusím ještě odpovědět na některé dotazy:

Asi bych váhal, ale iPad by mohl stát klidně dvojnásobek (i když to je skoro cena v ČR) a stále by to byl hit. Rozhodně koupě nelituji.

Využil jsem toho, že otec zrovna byl v Miami a nechal jsem si ho dovézt v příručním zavazadle, což je společně s americkou pořizovací cenou bezkonkurenčně nejlevnější způsob koupě iPadu.

Shodou okolností tam táta byl těsně po launchi 3G verze, která byla celoplošně beznadějně vyprodaná. Kromě toho mě ani moc nelákala při pohledu na podmínky českých datových tarifů, volba tedy padla na 32GB WiFi-only variantu (prý jsem měl štěstí, že i ta byla v Apple Store skladem, iPad se prodává neuvěřitelným způsobem). Kapacitu jsem zvolil stejnou jako mám na iPhonu, víc dlouhodobě potřebovat nebudu.

iPad je perfektní zařízení do školy, do postele, na gauč, na záchod, do vany a na dlouhé cestování. Ve všech těchto oblastech směle poráží notebook. Kdybyste se mě ale zeptali k čemu přesně iPad slouží, asi vám neodpovím. iPad je to, co v něm spustíte za aplikaci. Je to plátno, které ještě čeká na vývojáře. Rozhodně to není jen velký iPod Touch.

2010

Pokud dnes chcete skvělý notebook, můžete si koupit třeba nový MacBook Pro. Je fakt úžasný ve všech směrech. V porovnání s konkurencí, samozřejmě.

Trochu se nad tím zamyslete: pokud si nepřiplatíte za nadstandardní konfiguraci, bude váš MacBook vybaven pevným diskem. Nejste-li si jisti tím jak pevný disk funguje – v prachotěsné komůrce se točí jeden či více disků na sobě, na které zapisuje magnetické signály mechanická hlava, která se musí strefovat s co největší přesností na konkrétní místa na disku. Zároveň se musí vypořádávat s neustálými otřesy, protože je to přece přenosný počítač. Schválně se podívejte na ten extrémně citlivý mechanismus a zkuste si představit, že notebook třeba jen opatrně položíte na stůl, zatímco hlava bude číst data z 1000 různých umístění na disku.

Během posledních cca 10 let vzrostla průměrná rychlost otáček disku ze 4200rpm na 5400rpm u notebooků a z 5400rpm na 7200rpm u desktopů. Vyhledávací doba klesla tuším z nějakých 16ms na 8ms. Zkuste si představit jaký nárůst výkonu potkal každou jinou počítačovou komponentu za stejnou dobu.

Hned vedle milého vysokokapacitního pevného disku se nachází DVD vypalovačka. Opět pro neznalé – vsunutý plastový disk vyrobený podle standardu z 80. let obsahuje na sobě vylisované nebo vypálené informace (ano, skutečně doslova vylisované a vypálené). Ty čte, případně zapisuje laser. Při čtení laser sleduje díry ve stopě a rozpoznává tak signály 0 a 1, případně při zápisu informaci fyzicky vypálí. Při zapisování se musí vytvořit zaváděcí a ukončovací stopa, přičemž nečekané ukončení vypalování vede ke zničení celého média. Všechna data jsou pak vystavena vlivům okolí a mohou se poškrábat. Nutno také podotknout, že optické disky byly původně navrženy pouze jako hudební nosiče do primitivních zařízení, jako například CD přehrávač.

Jen abych připomněl – je rok 2010. Běžně se mluví o cloud computingu, virtualizacích, dokonce je běžné streamovat živé video na mobilním telefonu přes 3G síť někde v lese. Dají se koupit čtyřjádrové procesory vyráběné 32nm technologií s miliony tranzistorů na neuvěřitelně malé ploše. Světu ale stále přijde normální, že nám v počítačích klapají mechanické disky (které vypadají jako když jsou navrženy k selhání) a točí se stará poškrábaná cédéčka.

Apple na začátku roku 2008 uvedl notebook bez mechaniky a udělal nanejvýš dobře. Myslím že je potřeba vyházet veškeré mechanické součásti ze všech notebooků a SSD zavést jako standard, jinak se počítačový průmysl nikam nehne.

Update: dostalo se mi kritiky na tento článek, cosi zde nebylo technicky zcela správně a tak nějak to celé vyznělo asi trochu jinak než jsem chtěl.

V harddisku skutečně není vakuum, i když bych přísahal že nám to říkal náš profesor na technické vybavení. Také ve většině notebookových disků bude nejčastěji jen jedna plotna, jelikož více jich je potřeba až nad 250GB. To jen pro pořádek.

Stále si ale myslím, že v rukou normálního uživatele notebooku má SSD disk s životností jednotek let v důsledku opotřebení buněk mnohem větší smysl než ten pevný. Od běžného uživatele se totiž nepředpokládá že se k disku bude chovat nějak šetrně, takže normální tříletý cyklus výměny notebooku přežije SSD bez úhony, zatímco pevný může za tu dobu několikrát zcela zkolabovat, což bez zálohy znamená katastrofu. U SSD hrozí maximálně nečitelné některé soubory, případně chyby zápisu. Navíc celý notebook po tu dobu pofrčí znatelně rychleji.

SSD je ale stále velmi mladá technologie, jejíž kvalita stále stoupá a cena jde dramaticky dolů (předpokládám že půjde ještě dramatičtěji). Vzpomeňte si jak jste tvrdili že si nikdy nekoupíte LCD monitor na hraní her . Vše nasvědčuje tomu, že během několika let bude HDD v notebooku přežitkem, vzápětí následován desktopy. Nahrává tomu i fakt, že jediný technicky proveditelný způsob, jak zrychlit odezvu harddisku je zvýšení otáček, což není problém někde na serveru (třeba 15000rpm), ale nepřípustné na bateriově poháněném notebooku. Rychlosti HDD se zkrátka velmi těsně přiblížily fyzikálním limitům a je prostě nutné je nahradit technologií, kde limity ještě nejsou tak zřejmé.

Jo, za opravu a názor děkuju Logoutovi.

Moje první dojmy z iPhone OS 4.0

Zatímco loni jsem příchod OS 3.0 sledoval z povzdálí, tentokrát jsem se rozhodl registrovat si iPhone u ochotného developera a vyzkoušet jaké to je používat první betaverzi. Opravdu nevím co mě k tomu vedlo, asi jsem měl dlouhou chvíli. Pokusím se tak nějak poreferovat ani ne o nových funkcích, ale o mých pocitech z používání nového UI.

Betu 1 používám třetí den a víceméně všechno potřebné na ni běhá bez problémů. To co na ni funguje, tak funguje pořádně a nepadá. Kdybych měl shrnout moje dosavadní dojmy jedním slovem, bude to rychlost. Samotné aplikace rychlejší nejsou, má na tom zásluhu zcela nový SpringBoard. Jo, až takový vliv to má na feeling rychlosti.

Kromě obrázků na pozadí, chlívků na aplikace a nového docku má totiž home screen nějaký nový algoritmus na swipování mezi stránkami (který je teď používaný napříč všemi aplikacemi, např. Weather a hlavní stránka ve Facebook app), který je výborně plynulý i když máte více stránek aplikací. Ikony si ale nezachovávají rychlost, kterou jim dáte prstem, vždy se posouvají stejnou rychlostí (pokud na nich nedržíte prst celou dobu, samozřejmě), takže skončilo nekonečné hraní si se swipováním – já jsem třeba dokázal na předchozích firmwarech poslat aplikace tou nejpomalejší možnou rychlostí na každý pokus. Stačí dokonce posunout prst jen o pár pixelů a iPhone přejde na další stránku.

Nová je i animace při otevírání aplikací – ikony teď odlétají trochu jinak (mimo jiné zas plynuleji) a ikony v Docku se jen zasunou dolů, ne do stran. Zkrátka jako na iPadu. Dokonce se při otevírání aplikace i trochu nazoomuje obrázek na pozadí. Velice efektní, už kvůli tomu se nový OS 4 vyplatí .

Přepracované se zdá být i otáčení mezi portrait a landscape módem. Přetáčení stránek v Safari je teď naprosto instantní a maximálně plynulé. Přetáčení se zdá být takhle plynulé ve všech (i 3rd-party) aplikacích.

Následují drobné postřehy:

• Nefunguje tethering O2 (už v to ani nedoufám)
• Padá Foursquare a Reeder. Byline běží, ale s alternativou k Foursquare je problém, promarnil jsem spoustu bodů a aspoň jeden odznak
• Když už se objeví položka Places v Photos tak aplikace po tapnutí spadne
• Aplikace Photos se dá kompletně ovládat v landscape, včetně náhledů fotek a alb
• Safari padá více než obvykle
• Kalkulačka má novou ikonu, i když se v ní nic nezměnilo
• 1Password a Evernote běží bez problémů, pro ty co jsou na nich závislí
• Ještě jsem neměl potřebu použít multitasking
• Do chlívku lze naházet nejvíce 12 aplikací. Proč?
• Mail má o něco hezčí ikonku
• Při probuzení se displej rozsvítí jen trochu a vzápětí na maximum, vypadá to divně
• Digitální zoom je nepoužitelný
• S Tap to Focus ve video módu se dají pořizovat zajímavá manual focus-wannabe videa, jinak je to k ničemu
• Je fakt hezké mít stejné pozadí lock screenu i home screenu
• iPod má pěké zobrazení detailu alba

Testováno na iPhone 3GS, na 3G se pocity mohou lišit.

Stojí to za to.

Update: Evernote přeci jenom nefunguje úplně jak by mělo, zato Foursquare v novém updatu frčí.

Double-clicking na Macu

Po posledním průseru, kdy jste se na mě úplně vykašlali, (vlastně až na poslední chvíli to zachránil Logout, ale stejně) už vím jak na vás. Vy chcete nějaký ten obsah, chcete přijímat informace. Tak tedy proč ne. Dnes něco z oboru UX a docela nečekaně se bude jednat o dissování uživatelského prostředí Mac OS X.

Proč? Bylo načase. OSX používám právě jeden rok a týden a myslím že ho dokážu trochu objektivně zhodnotit. V drtivé většině to byly pozitivní zkušenosti a s tou jednou nejvýraznější negativní bych se rád podělil.

Dementní doubleclick

Double-click je na Macu vyřešen dost nešikovně. Dokonce na Windows je mnohem lepší. Docela špatně se to vysvětluje ale pokusím se o to.

Představme si ikonu třeba na ploše Windows. Pokud ji chceme double-clicknout, musíme tak učinit pouze na jednom místě (tedy zaměřit a bez pohnutí myši doubleclicknout), což je velice geniální! Chceme-li podobnou věc udělat na Macu, můžeme totéž udělat navíc s drobným pohnutím myši mezi kliky. Proč je tohle naprosto neintuitivní vysvělím níže.

Problém je v tom, že po prvním kliku se začne odpočítávat čas potřebný pro provedení kliku druhého, a to ať je myš kdekoliv. Na první pohled se to může zdát docela nevinné, ale rozhodně není.

V lepších případech se může stát, že po prvním kliku se ignoruje single-click někde jinde. Mnohem horší situace ale nastane třeba v betaverzi Safari 4. Její horní část okna vypadala nějak takto:

Představme si následující situaci – chci zavřít tab Facebook a přepnout na Seznam. Jak taková akce bude probíhat?

1. Stisknu tlačítko křížku na Facebook tabu, který se objeví při hoveru myši. Tab se zavře a aktivní zůstává ten vpravo vedle něj, tedy stále Apple
2. Nyní chci otevřít Seznam, tedy kliknu na něj. Pokud to ale udělám moc rychle po zavření Facebooku, celá akce se chová jako double-click na Seznam, takže se celé okno schová do Docku. WTF?

Podobně nepříjemná situace nastane, když se třeba netrefím přímo do křížku pro zavření tabu TomTom for iPhone a chci to ihned napravit – prvním klikem se tedy tab aktivuje a druhým klikem do křížku (!!) se opět aktivuje double-click na celé záhlaví okna, takže opět celé okno v Docku.

Samozřejmě toto není problém pouze betaverze Safari, ale je to system-wide. Připravil jsem si několik příkladů:

Toto je screenshot nastavení aplikace Growl a jak jistě tušíte, něco na ní nesedí. Problém je s těmi checkboxy vpravo, a to konkrétně takovýto – double-clickem na položku v nabídce (například Cyberduck) se vyvolá jakési okno s nastavením pro kliknutou položku. Špatné ale je, že checkbox napravo patří do této double-clickatelné zóny, takže pokud nervózně klikáte na checkbox pro vypnutí a zapnutí, vyskočí toto okno taktéž. Nepříjemné.

Poslední screenshot je z aplikace, odkud tenhle článek píšu – MarsEdit. Zde se problém nachází v levém sidebaru (Local Drafts a NiceOne). Jedním klikem na položku ji označíte a aplikace se přepne do požadovaného zobrazení. Double-clickem už se ale zobrazí okno s nastavením pro danou položku. Nemusím tedy moc napovídat aby vám došlo, že zběsilým přepínáním mezi položkami dojde k double-clicku, vyskočí okno a my jsme nahraní.

Myslím že těchto pár příkladů k ilustraci stačí, v praxi se s nimi setkávám všude. Z mých zkušeností lze tento problém jen částečně eliminovat nastavením nižší prodlevy druhého kliku pro double-click, ale ani to není stoprocentní. Vůbec se mi tento jev nelíbí, dokonce jsem se kvůli němu naučil při některých akcích vědomě počkat a po chvilce se opovážit znovu kliknout.

Tajně doufám v nápravu ve Snow Leopardovi

Pár důvodů k jailbreaku

I když se u nás iPhone už nějakou dobu vcelku oficiálně odblokovaný prodává, pořád zde visí několik důvodů jailbreaknout. Pro mě jsou tyto důvody dva, konkrétně dvě aplikace (nebo apps, chcete-li), na které jen tak v App Store nenarazíte.

Samozřejmě tyto důvody zde jsou kvůli programátorskému vězení (aka pískovišti), které Apple nekompromisně vývojářům diktuje, což brání vývoji některých zajímavých aplikací, doplňků a modifikací pro iPhone OS, ale to přece již všichni víte.

Přesto se najde někdo, kdo takovou aplikaci naprogramuje i když se vzdá prodávání na App Store a nabídne ji zdarma pro jailbreaknuté telefony, takové lidi respektuji a potají obdivuji.

První takovou fajn aplikací je paradoxně ta, která se v podobné formě na nějakou dobu vyskytla i na oficiálním App Store, než byla vyhodnocena jako nevyhovující podmínkám, konkrétně to byla aplikace sloužící ke sdílení připojení k internetu z iPhonu do laptopu (NetShare, $10, její příběh zde). Tu, pokud vím, nenalezneme ani v Cydii, či Installeru, nalezneme tam ale aplikaci iPhoneModem ($9.99), která vyžaduje instalaci speciálního software do Macu (nevím, jestli funguje i na Windows) a bez registrace se připojení po chvíli automaticky ukončí, jinak je to celkem fajn app. Další možností, jak se pomocí iPhonu připojit na internet jsou čachry s Terminálem a nastavování proxy v prohlížeči (návod třeba tady). Otravné, ale vcelku funkční.

PdaNet

Tak abych se k té první aplikaci dostal – jmenuje se PdaNet a její nastavení je tak jednoduché a rychlé, že ani nepotřebuje tutoriál, ba snad ani krátký návod. Tedy stačí kliknout na AirPort ikonku v menu baru a zvolit “Create Network”, na tento bod se připojíte s iPhonem, spustíte aplikaci a hotovo, počítač je automaticky online! Má to fungovat tak, že iPhone slouží jako WiFi router, žádné proxy nebo SOCKS, takže žádné další nastavení. Je to super. Jo, a je zdarma!

QuickGold

Obecně nejsem zastáncem customizačních aplikací typu SummerBoard a blbůstky na unlock screen, které jenom zpomalují telefon. Neplatí to ale o QuickGoldu (který výrobce mimochodem sám označuje za důvod k jailbreaku, já musím souhlasit), který o sobě nijak nedává vědět než ho aktivujete. Aplikaci bych označil za ekvivalent ke Spotlightu na Mac OS X. Jednoduše ho aktivujete z home screenu stisknutím home buttonu a otevře se klávesnice, se kterou můžete vyhledávat v kontaktech, SMS, aplikacích, Safari historii, e-mailech a dokonce umí vyhledávat na Googlu a jiných serverech pomocí zápisu „g [string]“, „m [string]“ (Google maps) a další, nebo jednoduše napíšete URL. Funguje to naprosto svižně a app je hned po ruce, což je její největší výhoda, navíc je taktéž zdarma.

Mimochodem, QuickGold je typická ukázka aplikace, která by logicky nikdy nemohla být oficiálně schválena do App Store =).

Scrobble

Tato aplikace nahrazuje to, co na oficiálním Last.fm klientu pro iPhone chybí, tedy to nejvíce podstatné – samotné scrobblování poslouchaných tracků na váš profil. V podstatě je to jenom velmi, vemi ořezaná původní (1.x) verze MobileScrobbleru, vlastně s ním kromě skroblování nemá společného vbec nic, prostě zadáte login a heslo, aplikace běží na pozadí a všechno se to pěkně vypisuje na web. Jednoduché, funkční.

P.S.: Vím, že po připojení iPhonu k Macu všechno obstará Last.fm klient, ale jde mi o ten pocit, že sekám trávník připojíce se k domácí wifi s písničkami létajícími ve vzduchu. Někdo tohle potřebovat nemusí, já jo.

Konec profesionálních Maců?

Pokud hledáte technická specifika nových MacBooků, zamiřte jinam, je toho plný internet, tenhle článek je jen subjektivní odpad mé mysli.

V úterý čtrnáctého se už asi definitivně Apple počítače (tedy minimálně notebooky) změnily ve spotřební produkt jako každý jiný. Profesionální řada jakoby nyní splývala s low-endem – tak to vypadá u ostatních výrobců notebooků, ale nikdy u Applu.

Co MacBook?

Asi bych souhlasil, že u tohoto modelu je změna k lepšímu. Ovšem pouze materiálně a v rámci jednoho počítače, pro Apple jako společnost tomu je naopak. Nový MacBook je prostě k nerozeznání od svého většího brášky Pro za cenu FireWire portu a možná i cenu jako takovou. MacBook by měl zůstat tím malým, bílým low-endem, který vypadá prostě jako noťas na zábavu, ne jako wannabe Pro (a třeba by mohl ještě o něco zlevnit).

A co Pro?

Logicky se dalo čekat výraznější vylepšení právě u MacBooku Pro, jenže ono ne, oni akorát zvětšili displej MacBooku a přidali lepší grafiku.

Pro už není Pro, vše je podřízeno tomu, aby vypadal pěkně v obchodě. Osobně vlastním starší model MacBooku Pro 15″, který mám moc rád hlavně díky jeho příjemně prohnuté klávesnici, matnému displeji a podobných věcí okolo (jako třeba plnohodnotný DVI konektor) – tedy věci, které jsou laikovi ukradené (a třeba se mu ani nelíbí). Jsem celkem rád, že jsem si nepočkal na upgrade a koupil rovnou původní verzi, vlastně ani ve výkonu není kromě grafické karty téměř žádný rozdíl.

Poslední dobou se mi některé kroky Applu nelíbí – připomeňme třeba NDA nebo trapas s uvedením MobileMe. Díky iPhonu vzrostl o značku zájem, tedy i o Macy. V USA už mají desetiprocentní tržní podíl, s čímž souvisí i mnoho vedlejších efektů – třeba najít crack na cokoli už není problém stejně jako narazit na uživatele s permanentním Caps Lockem. Pro ně jsou vhodné právě lesklé displeje a žádný FireWire.

Mimochodem, tenhle článek klidně můžete pochopit jako léčení komplexů neaktuálního hardware, ačkoli doufám, že tomu tak není.

iPhone 3G – drobné drobty při upgrade

Nový iPhone jsem si pořídil nějakých pár dní po jeho uvedení v ČR, nebyla to honba za novými funkcemi, ani abych měl poslední výkřik od Applu. Prostě už mě pomalu začala tlačit osmigigová kapacita starého ajfonu, k tomu se objevila GPSka, 3G a krásný design. Upgrade je to příjemný, nic zásadního (ono se na iPhonu moc nového vymyslet nedá, pokud si odmyslíme softwarové záležitosti, které jsou pro oba přístroje téměř shodné), ale jsem naprosto spokojený a rozšířila se mi moje sbírka Apple krabiček a samolepek .

Konkrétně jsem si koupil černou verzi s 16 gigabajty; i když jsem nepředpokládal nějaké významné hardwarové změny, je jich více, než jsem čekal, tak zde sepíšu pár drobností, které při upgradu nemusí být hned zřejmé, ale přesto tu jsou:

• Telefon je širší. To uvítají jistě velké tlapy, ale lépe mi na šířku padnul do ruky starý iPhone, ovšem nutno říci, že není nic složitého si zvyknout.
• Mnohem lépe padne do ruky, což je částečně v rozporu s prvním bodem, ale vypoulený zadní kryt zcela vynahrazuje útlé tělo starého iPhonu.
• Kovová tlačítka vypadají hezky, ale žádný praktický dopad to nemá, až na přepínač zvonění/ticho, který nyní jde přepnout pouze za pomoci většího úsilí, tedy je mnohem jistější a lépe drží ve své poloze. Starý iPhone se mi občas nechtěně ztišil, ale to mohl být důsledek opotřebení.
• Reproduktory nejsou o moc lepší, než u starého modelu, ale nejsou zakryty látkovým žvancem, takže jsou mnohem hlasitější, než neupravený starý iPhone (já jsem žvanec samozřejmě vyndal). Výkon obou reproduktorů je po úpravě srovnatelný, možná nový iPhone má lepší kresbu ve vyšších hlasitostech.
• Displej je více do žluta, na což se dá brzy zvyknout, už mi modrý displej starého iPhonu připadá divnější.
• GPS v Mapách funguje skvěle, tedy mnohem lépe, než je potřeba pro zjištění nejbižší pizzerie, ovšem navigační software v telefonu znatelně schází. Doufejme, že Apple uzavře nějakou exkluzivní smlouvu, nejlépe s Garminem, u kterého by se dala bez problémů stáhnout kompletní Topo mapa čech přes 3G (okolo 70MB), ovšem nezní to moc pravděpodobně zejména kvůli minimální podpoře platformy Mac u Garminu, dokonce se má v blízké době objevit navigační nüvifone. Uvidíme.
• Pohybuji se zejména po Praze a můj operátor je O₂, takže využívám opravdu rychlá data. Je to super, nemůžu si to vynachválit. Už kvůli tomu se vyplatí nový iPhone koupit (a samozřejmě aktivovat datový tarif).
• Vypadá prostě lépe. I když změny na přední straně nejsou skoro patrné, iPhone 3G vypadá prostě elegantněji než ten starý úzký.
• Headphone jack je konečně nezapuštěný a já mohu používat moje oblíbené Kossky bez luxusní homemade redukce.

To je snad zatím všechno, třeba ještě něco připíšu. Jen ještě doplním, že jsem telefon ještě nejailbreaknul / nepwnul, i když mě silně irituje automatická oprava textu, nechce se mi ani pomyslet na sedmnáctisekundové načítání Settings.app na starém iPhonu (ne, opravdu rovných 17 vteřin, někdy více, někdy méně).

A málem bych zapomněl, pokud má někdo zájem o starý odblokovaný iPhone 8GB s aplikacemi v hodnotě cca 3000,- Kč (nebo s češtinou), ozvěte se v komentářích, nebo na můj e-mail (čtenáři tohoto plátku mají samozřejmě přednost a možná i slevu =) ).

Apple Store London a Fena

Možná to už víte, ale právě se nacházím kdesi v Londýně, konkrétně v okolí Greenwiche, ale to není moc důležité. Shodou okolností se v naprosto stejném termínu nachází v UK i Fena, který je na škole dole v Brightonu, a protože se trochu známe, při jednom z jejich výletů do zdejšího hlavního města jsme si domluvili sraz na Piccadilly Circusu. Součástí našeho plánu byla návštěva zdejšího oficiálního Apple Retail Store.

Jen takový krámek

Byla to moje první návštěva u oficiálního Apple, a jako čerstvý jablíčkář jsem si to patřičně užil, vyzkoušel pár Maců, iPhone 3G…

Zvenku obchod nevypadá nijak odlišně od zdejších krámků s oblečením, jen se dá poznat podle velikých jablek na oknech, a také podle velikosti – žádný větší samostatný obchod tu v okolí snad ani nebyl, a už vůbec ne krásnější .

Obchod má nádherný interiér, ve kterém dominují krásné sleněné schody uprostřed do prvního patra. V přízemí se nachází několik testovacích stolů vždy s asi deseti MacBooky každého druhu, u stěn jsou k vyzkoušení iMacy a dokonce jeden Mac Pro s dvěma 30″ Cinema Displayi. Dále je zde spousta iPodů a hlavně iPhonů 3G, které se zde prodávají už nějakou chvíli. iPhone 3G padne mnohem lépe do ruky díky svému tvaru, GPS jsem uvnitř budovy nemohl vyzkoušet, jinak ale nevidím moc dalších důvodů k upgradu ze svého “starého” iPhonu.

Nahoře se prodává zejména příslušenství ke všem výrobkům a najdete zde proslulý Genius Bar – místo, kde vám po rezervaci poradí s čímkoliv okolo vašeho Macu, iPodu nebo iPhonu. Provádí se zde i “zaučování” do platformy Mac, nebo do jakéhokoliv programu od Apple. Zcela vzadu se nachází jakási “Keynote Area” – v našem případě tam s pomocí kamery a velkého plátna pán od Applu předváděl funkce iPhonu 3G. Nádhera!

No a protože jsem si odtud chtěl taky něco odnést, v příslušenství jsem si vybral ten krásný Apple Remote, který mi už nechtěli přibalit k MacBooku Pro (mám novější verzi). Je to docela příjemná a často i praktická věc (a hlavně je z Apple Storu . Stál mě 

Pokud vám na počítači běží nějaká z linuxových distribucí a právě kývete hlavou – ano, mluvím jenom o jednom z obchodů Apple, a jsem jinak zcela normální.

Jablečné překvapení a hrátky s Leopardem

V poslední době se můj postoj k firmě Apple poněkud změnil. Zde na blogu to bylo jen drobně postřehnutelné, ale můj fanklub to věděl už mnohem dřív. Pojďme se ale podívat, jak to začalo.

(more…)