Byl to sraz jako každý jiný. Měl svou tradici, dnes tomu bylo již více než patnáct let od prvního setkání podobně zaměřených nadšenců.
Jako první se na pódiu objevil pán v červeném, s tlustými brýlemi a mastnými vlasy, kterého znala jen skupinka podobně vypadajících podivínů. Pán se pohodlně usadil na volné křeslo předstírajíc nepřítomnost s komunikátorem v ruce.
Následoval mladík oblečený do džín a značkového trička. Vyskočil na pódium a uklonil se. Podobně jako pán v červeném, znala ho pouze malá skupinka přihlížejících, opět vzhledově velmi podobná jemu, která při mladíkovo skoku na pódium začala nadšeně pištět. Po chvilce sebepředvádění se usadil vedle staršího pána (stále zarytého do telefonu) a dal si nohu přes nohu mávajíc na přítomné dámy. To už byli na pódiu dva.
Jakmile se objevil další mladík v ohnivě oranžovém tričku s motivem dinosaura a se silně nagelovanými vlasy, dav začal šílet a vřele vítat nového příchozího. Hopsavým krokem přišel slušně pozdravit oba přítomné, obzvlášť srdečně pozdravil pána v červeném. Přišel k prázdnému křeslu a pohodlně se uvelebil. Taktéž si dal nohu přes nohu.
Jako každý rok, i nyní zde bylo rezervované místo, kam nesměl nikdo jiný, než stále opožděný pán v modrém. Bylo to křeslo stojící uprostřed, vypodložené stodolarovkami a opletené pavučinami. Pán v nepřirozeně modrém saku a kravatou nakřivo se dostavil, usadil se a schytal nevraživé pohledy téměř všech přítomných. Bylo vidět, jak se cítí nesvůj, každým rokem víc a víc. Ten den jeho nervozita vyvrcholila, obával se toho nejhoršího.
Doteď byla jeho přítomnost ve společnosti v rámci možností tolerována a díky tvrdé a únavné práci tisíců lidí částečně skryta, popřípadě byly zmírněny následky jeho nevypočítatelného chování. Evidentně byl z celé čtveřice nejhloupější, ale měl největší výhodu - naprosto každý s ním musel být alespoň jednou seznámen. Někdo ho toleroval, další nevnímal, někdo o něm ani nevěděl. Hůře na tom byli ti, kteří s ním museli být seznámeni, či s ním pracovat. Zhruba polovina lidí už ho ale s radostí opustila.
Nastal ten okamžik, na který všichni čekali. K muži v modrém přistoupil o něco sympatičtější chlapík opět v modrém saku, zlatou stužkou a úsměvem na tváři. I když ho obecenstvo také nemělo dvakrát v lásce, rozhodně byl více tolerovaný a jeho chování více vypočítatelné. Dav začal znovu šílet když si muži vyměnili místo. Pán s kravatou nakřivo vyčerpaně padl na všechny čtyři, ale dlouho se neudržel. Když se na něj rozeběhl početný dav, sebral poslední síly a utekl neznámo kam.
Král zemřel, ať žije král.
…
A od té doby jsem přestal optimalizovat weby pro IE6.
28. 11. 2008
V kategorii Webdesign
Komentáře (6) »
Čím víc jsem se zavrtával do možností tvorby webů, tím víc mě lákal, ale i zároveň odpuzoval JavaScript. Základy v programování v PHP vcelku ovládám, pustil jsem se do něj hlavně kvůli jeho prohlížečové nezávislosti, neb běží někde nahoře na obláčku na jednom serveru. S JavaScriptem to nikdy nebylo tak jednoduché, slýchal jsem velké stížnosti na různé JS implementace v různých browserech a s tím spojené značné nepříjemnosti. Dále je potřeba mít v JavaScriptu určitou úroveň znalostí, protože i zdánlivě velmi jednoduché věci se zpravidla zapisují velmi složitě. Přesto jsem se konečně do něho pustil. Proč?
jQuery,
to je ten důvod. Pokud alespoň trochu víte, jak vypadá kód v čistém JS (což byla taky jedna z věcí, které mě odpuzovaly), musíte souhlasit, že to je něco úplně jiného než HTML/CSS. Právě jQuery se snaží vtisknout JavaScriptu trochu více CSS, pokud mi dovolíte trochu přehánět, tak je to vlastně jeho větší nadstavba. No řekněte, není geniální zapsat jednoduchou věc jednoduše, logicky, a hlavně “CSS-like”? Chcete příklad? #("div#ramecek").addClass("cervene"). Tenhle kousek skriptu musí pochopit i CSS kodér, který JavaScript v životě neviděl, tedy alespoň u mě se tak stalo.
Co víc - všechno tohle funguje stejně ve všech prohlížečích!
A víte, kdo mě k tomu dokopal? Jiří Zralý s jeho jednoduchou, polopatickou sérií článků. Stačilo mi přejet pár řádků z prvního dílu a bylo jasno.
Na tomto místě se většinou píše, co jsem už udělal. No, je to jen jeden z mála pokusů, který jsem dělal přímo do HTML souboru: je tady, složitější skripty třeba ještě přijdou ale teď spíš zkouším různé postupy v jQuery Zkoušečce.
Ne, žádný tutoriál či seriál nehodlám psát, protože by to bylo snad ještě horší, než házet hrách na strom doufajíc že spadne. Více k věci se hodí doporučit ostatní, například toto video, nebo několik článků, jako je například tento, nebo tenhle, a taky doporučuji sledovat seriál článků na Digitálním Citronu počínaje tímto.
Doufám že jsem vás na jQuery alespoň trochu navnadil a zkusíte něco málo napsat ve Zkoušečce. V JavaScriptu a AJAXu je budoucnost webových aplikací, bohužel pro webové vývojáře…
4. 10. 2008
V kategorii Webdesign
Nikdo nekomentoval »
Původně jsem měl v plánu napsat nějaký opravdu poučný a hodnotný příspěvek. Návštěvnost by se zvýšila o 1000% a spisovatelé by se mi klaněli tak hluboko, jak jen by to šlo. Byl by to článek, který by změnil svět, nebo tak něco.
Já se na to ale vykašlal a napsal tohle.
Určitě se vám někdy stalo, že jste potřebovali vypsat pomocí PHP z databáze nějaká data způsobem podobným tomuto:
mysql_query("SELECT * FROM tabulka WHERE jmeno=$jmeno")
Že ne? Zkuste to. Tento zdánlivě logický a syntakticky správný dotaz má jednu chybu – nefunguje. Přesněji řečeno vyhazuje naprosto nelogický a nesmyslný error podobný tomuto:
Unknown column ‘Obsah proměnné $jmeno’ in ‘where clause’
Cože? Kde se nám vzal sloupec v databázi se stejným názvem jako hodnota naší proměnné? A proč neexistuje? Skoro bych řekl, že tenhle bug je vložený schválně. Asi aby odradil nováčky a otravoval experty. Nebo to může být dávno zapomenutý vtípek, nicméně to je velmi diskutabilní. Podobně, jako nás ve škole učili, že je nejdřív třeba vypočítat to, co je v závorkách, tak otrlí programátoři vědí, že proměnné se v takovýchto případech uzavírají do uvozovek.
mysql_query("SELECT * FROM tabulka WHERE jmeno='$jmeno'")
Já myslel, že mě to snad zabije, půl dne hledání chyby, upravování a zálohování databáze… Ale nakonec jsem se jen plácl do čela. Silně.
A co jako?
Já vím, mí bystří čtenáři. Je to jen moje drobná nápověda pro příští programování. Tak ten zbytek alespoň naplním nějakým relevantním obsahem.
Celý článek »
2. 6. 2008
V kategorii Webdesign
Komentář (1) »
Dnes tak trochu účelově a sobecky, totiž na Apríla jsem se chystal vytvořit jakýsi vtip, ale kvůli lenosti jsem ho prošvihl. U tohoto článku se tedy nezasmějete, ani to nemusíte zkoušet.
Nuže… Cesta k mému webovému portfoliu byla dlouhá, jeho historie sahá až za datum zaregistrování téhle domény. Proběhlo několik více či méně povedených návrhů i realizací, a po jednom zmršeném webu a následném formátování PC musela přijít na řadu “nouzovka”, která tam taky donedávna byla a nouzově funovala. Od té doby jsem se nechával inspirovat ze všech koutů a nakonec navrhl asi pět designů, z toho jeden finální. Kódování jsem nechal na neurčito a po pár týdnech odpočinku jsem se na to opravdu vrhl. U známých jsem se moc pochvaly nedočkal, ale to mi je fuk. Hlavní je, že to je hotovo, dokonce je to tady: http://filipruzicka.net/.
Další příjemné překvapení čekalo doteď. Web se totiž objevil na CSS galerii CSS Mania, a to s hodnocením číslo 6, což už jsou docela pravidla a taky asi můj největší webový úspěch. Ještě dnes je web na hlavní stránce, jinak tady je direct link. Bezva.
2. 4. 2008
V kategorii Webdesign
Komentáře (11) »
Zajímavý titulek, ne? Mě se tedy líbí, ale nevím jestli ho každý pochopí. Jen napovím, že druhé slovo nemá co dočinění s divením se, nebo podivováním nad něčím, nýbrž se užívá ve webdesignu.
Tedy dělám teď jedny stránky. Nejsou to ale obyčejné stránky, potřebuji totiž, aby se levý sloupeček s modrým pozadím natahoval podle délky pravého sloupečku (i s pozadím). Po bohatých zkušenostech s tabulkovým layoutem jsem si myslel, že to nemůže být problém, ale trochu jsem se spletl. Tato operace vyžaduje speciální, až nelogické myšlení ve výsledku s jedním malým paradoxem.
Při studování několika návodů, jak provést něco podobného, či dokonce stejného, jsem podstatu pudla jaksi příliš nechápal. Přišlo mi vhod až nekolikeré přečtení náhodných článků tohoto tématu. No být tím, kdo to vymyslel, tak se stydím, je to nehezká layoutová prasárna, ale budiž, funguje to. Takže v kostce podstata toho, co se všude píše:
Dejme tomu, že máte dvousloupcový layout v obalovém divu. Že byste nejraději oboum sloupečkům nastavili float na left? Omyl. nastavíte jej pouze prvnímu sloupci. A co ten druhý? Tomu stačí nastavit levý margin o šířce levého sloupce (třeba dvěstě pixelů).
Protože chceme, aby levý sloupeček byl celý modrý (tedy až úplně, neboli úplně dolů, či podle délky pravého sloupce (vše znamená to samé)), musíme pro to něco udělat. Že byste nejraději použili background-color: blue;? Znovu špatně. A teď nastává další prasárna. Pozadí musí být obrázkové ať chceme, nebo ne. Navíc ho nenastavujeme levému sloupečku, ale obalovému divu (!), takže si musíme vytvořit proužek o šířce levého sloupce a výšce nejlépe 1px, poté nastavíme background: top left repeat-y; samozřejmě s URL obrázku. Že je to ale nehezký postup?
A nakonec ten slibovaný paradox. Zkusili jste v klasickém dvousloupcovém (dvakrát floatovaném) layoutu nastavit height: 100%; levému sloupečku společně s background-color: blue;? A zkoušeli jste to i v Internet Exploreru?
3. 2. 2008
V kategorii Webdesign
Komentáře (3) »