Je to docela jednoduché – kvůli proprietárnosti nikdo nemůže napsat skvělý, perfektně optimalizovaný Flash Player. Díky tomu, že standardní webové technologie jsou otevřené a standardní, může vzniknout jakýkoli HTML parser a javascriptový engine.
Kvůli neustálé válce mezi browsery je základ úspěchu mít rychlý a efektivní renderovací (a javascriptový) engine. Momentálně jsou nejvýznamnějšími hráči v renderování webu Gecko, WebKit, Trident a Presto. Obecně jsou považovány za nejlepší a zároveň nejrozšířenější Gecko a Webkit, které jsou zcela open-source. Ostatní proprietární enginy jsou poháněny spoustou peněz jen aby dohnaly, či na krátkou chvíli předběhly své open-source kolegy. Ještě větší dusno je dnes v oblasti JavaScriptových enginů. Tomu se říká konkurence a koncový uživatel z toho těží.
Konkurence je ale to, co chybí Adobe. To si vydává nový Flash Player, jen aby v něm mohla běžet nová killer feature z Creative Suite. Zbývá nám jen tiše doufat, že bude nová verze o něco úspornější k našemu CPU.
Adobe momentálně nemá zapotřebí uvolňovat cokoli z Flash Playeru jako open-source a dál žije v pohádkovém 98% prohlížeči podporovaným “rich” internetu. Tohle období se ale evidentně blíží ke konci. Těžko říct, jestli na tom bude tak špatně, že Flash buď bude open-source nebo zanikne. Je ale jasné, že se Adobe začíná tak trochu bát.
Kdyby to s Flashem začalo být opravdu špatné, open-source Flash Player by byl téměř jistě záchranou – jak pro Adobe, tak pro uživatele. Flash by si udržel marketshare, byl by optimalizován na většině platforem a Adobe by stále vlastnilo nejlepší softwarovou sadu pro samotné vytváření Flash contentu. Na to je ale Adobe příliš obrovská firma.
Mimochodem, o Flashi jste v poslední době mohli nejčastěji slyšet v souvislosti s ignorancí a minimem podpory ze strany Apple. Ten se dokonce rozhodl nepřijímat iPhone/iPad aplikace do App Store vytvořené v novém Flashi CS5, což opět zavířilo vodami internetu hned potom, co se uklidnila bouře způsobená absencí Flash Playeru na iPadu. Na toto téma jsem četl několik zajímavých článků a rád bych se podělil. Jsou to články od tří docela rozdílných lidí – našeho “internetového odborníka”, Apple fanboye (John by mě za tohle označení nesnášel) a iPhone developera.
Pokud bych se měl vyjádřit k razantnímu kroku v sekci 3.3.1 – Apple a Adobe nahlíží na software a jeho tvorbu poněkud odlišně. Apple má maximálně optimalizovaný a přizpůsobený software pro každou platformu zvlášť, zatímco Adobe praktikuje cestu “jednou napsat (nebo spíš už jen naklikat) a poslat na všechny zařízení”, přičemž si už tolik nelámou hlavu, jak to na které platformě funguje (OK, verze 10.1 je v tomhle ohledu lépe, ale stejně). Apple si se svou platformou může dělat co chce, a pokud chce zachovávat určitý kvalitativní standard napříč aplikacemi, nic by mu nemělo stát v cestě. Apple nechce vysvětlovat zákazníkům, že jsou v App Store “dobré” aplikace, napsané nástroji od Apple, a ty “špatné”, co jsou pomalé kvůli mezivrstvě při vývoji. Z Apple perspektivy to chápu (jo, Flash apps na iPhone nestojí za nic). Stejně tak chápu nářky Flash vývojářů, co se těšili, že stisknou tlačítko “build for iPhone” a mohli si odškrtnout další “podporovanou platformu”. Takhle to ale prostě u Apple nechodí a Adobe evangelistům už zbývají jen nadávky.
Dnešní příspěvek vezmu trochu sobecky a sebestředně. Nejsem totiž spokojený s LCD co mi stojí na stole a sháním se po řešení.
Abych zaškatulkoval to, co bych asi po monitoru chtěl:
- Věrné barvy
- Velikost 24″, rozlišení 1920×1200, případně větší
- Bonusem mohou být příjemné pozorovací úhly
- Nepotřebuji pivot ani extrémní dobu odezvy (hry nehraju)
- Tak nějak přiměřenou cenu
Z tohoto popisu jsem na základě článků a diskusí na internetu zjistil, že nejlepší volbou bude technologie S-IPS nebo S-PVA a v žádném případě TN.
Hledal jsem vhodného kandidáta a našel jsem Dell 2408WFP. Ten jsem ale zavrhl kvůli údajnému input lagu, jakési přepálené červené a že rozšířený barevný gamut je vlastně spíš na škodu. Potřebuji 256 odstínů červené, zelené a modré. Žádné DTP CMYKové výmysly (mám pravdu?).
Do oka mi asi nejvíce padnul HP LP2475w. Podle recenzí má celkem vyvážený výkon za fajn cenu.
Také by mě zajímalo, jak si proti těmto monitorům vede Apple 24″ LED Cinema Display. Zahraniční recenze mluví o “crisp”, “awesome” a “super-bright”, ovšem nic konkrétního, žádná čísla, navíc má leštěný povrch a je drahý (samozřejmě by se mi asi líbil nejvíc=).
Něco k tomu, jak bych si to představoval: přijdu domů, vezmu 15″ MacBook Pro a připojím ho jako sekundární displej. Hodlám dělat nějakou grafiku, většinou webdesign (třeba v Photoshopu) a ve volném čase prohlížet web a tak vůbec používat počítač. Jo a má to ještě jeden háček: chtěl bych, aby obraz vypadal pokud možno co nejpodobněji tomu, co mám na MacBooku – tam mi připadá super.
Krátce k monitoru, který mám doma – je to HP w2408, jehož velikost mě kdysi uchvátila a musel jsem do něj jít. Je vyroben technologií TN a vadí mi, že se na něj vůbec nedá koukat. Ať už obraz nakalibruji jakkoliv, vypadá zcela odlišně než na jakémkoliv (!) jiném monitoru (to možná bude na reklamaci, ne?), čímž se stává zcela nevhodným pro jakýkoliv druh grafikování. Ilustrační foto přikládám:
Vlevo je MacBook, vpravo HP. Kvůli nesprávnému nastavení bílé v použitém foťáku vypadá lépe obraz na HP. Omyl, zatímco na MacBooku je obraz pěkně akorát, na HP jsou barvy přemodřelé, přesvícené, přesaturované a tak vůbec “vyblité”. Světlejší barvy (např. vyobrazená modrá v chatovacím okénku) se rozplývají na bílém pozadí, sytější barvy jsou přesaturované, a ještě k tomu se větší tmavé plochy “hýbou” a barvy v nich splývají. Opakuji, že žádnou kalibrací se mi stav nepodařilo zlepšit. Je to skutečně důvod k reklamaci nebo je to prostě vlastnost těchto monitorů?
Prosím o radu těch zkušenějších. Je vidět, že zřejmě snadno koupím špatně. Díky moc.
Pokud vaše hudební knihovna někdy přesáhla cca 50 alb (nikoliv koupených na iTunes Music Store, či naripovaných z originálních CD), téměř jistě jste se setkali s jevem, kterému já říkám “ID3 prasáctví”, česky volně přeložitelným jako “bordel v názvech”. Ani já jsem se tomu kdysi nevyhnul a dodnes se za to stydím. Protože jsem na organizování muziky tak trochu úchyl, rozhodl jsem se napsat tenhle článek, který vám osvětlí, jak se dá príma dělat s hudbou v iTunes.
Základní požadavky
Ještě předtím, než začneme opravdu organizovat, ujistěte se, že jste se vyvarovali zcela elementárním, začátečnickým chybám typu:
Takže prosím alespoň nějakou základní formu – tzn. minimálně vyplňte správně umělce, název skladby a album. To může poprvé (záleží na velikosti knihovny) zabrat docela dost času, takže pokud jste obzvlášť velcí bordeláři, přeju vám mnoho trpělivosti.
Ideální případ
Ideální případ je pro nás album, které se drží jediného žánru, má jediného umělce (žádné hostovačky) a obsahuje pouze jedno CD. Takové album je v mojí knihovně docela vzácný jev, ale jedno jsem našel:
Takové album je radost mít v knihovně, zpravidla s ním totiž nebude ždný problém. Všimněte si, že stejná skupina zde zpívá zcela jejich vlastní písně na vlastním albu. Idylka. Stačí jenom přidat obrázek alba a pokračovat.
Album s featuringy
Zde nastává komplikovanější situace, kterou ne každý řeší stejně, což v kombinaci se stahováním na každém rohu vede k totálnímu zprasení knihovny. Jedná se opět o celé album, kde ovšem kromě hlavního umělce (ten, koho je celé album) vystupuje i kdosi jiný – tzv. hostovačka, či featuring.
(more…)
