Můj oblíbený Google Reader klient pro iPhone se brzy dočká významného updatu. Všechny moje nářky byly vyslyšeny a opraveny, tedy až na jeden: šedý statusbar rozhodně nejde dohromady s černým titulkem, nebo jak se to jmenuje. Přeju si černý statusbar!
Mimochodem, všimli jste si, že ani já už nepoužívám termín “RSS čtečka”, ale “Google Reader klient?”. To jen tak na okraj.
via Smoking Apples
- Použijeme co nejméně open-source
- UI musí vypadat úplně jinak, vymyslíme nové a zamaskujeme ho přes to standardní
- Naše aplikace musí mít co nejvíce features
- Bez 10sekundového splashscreenu to není ono
- Proč bychom řešili jen jeden problém? Necháme uživatele otevřít bránu společné symbiózy extrasilné suite nástrojů a osvobodíme jeho kreativní mysl
- Velikost na disku a svižnost aplikace není problém, naši uživatelé jsou profesionálové.
Tenhle post měl být původně o Internet Exploreru 9, ale stejně se to zvrhlo na stranu Adobe. Při pohledu na Adobe UI Gripes nevím, jestli se mám smát nebo brečet.
Ale stejně si rýpnu – ta hrozná nabubřelost a nafoukanost nutí Microsoft investovat miliony do oprav svého dinosaura a ani na okamžik nepřipustí použití WebKitu. Zdá se mi, že MS se stále snaží “vyhrát Web.” This is so 2002.
Musím ale uznat, že na něm alespoň velmi dobře zapracovali. A výsledek? Dohnání konkurence. Nic víc. Není to trochu málo na největší společnost na světě s těmi nejlepšími programátory a nejvíce penězi?
Šikovná iPhone aplikace, kterou jste už před nějakou dobou mohli zaregistrovat. Původně slouží k přeposílání Growl notifikací z Macu pomocí pluginu do iPhonu v podobě push notifikací, což je samo o sobě dost geniální myšlenka.
Jenže ono to má i otevřené API, což otevírá nekonečné možnosti použití. Zejména na webu – třeba pomocí PHP knihovny ProwlPHP lze velice snadno integrovat push notifikace do prakticky jakékoli webové aplikace.
Kdybyste měli chuť, můžete pushnout nějakou pěknou notifikaci přímo mě, jen mě prosím nebuďte – tato hračka vám k tomu poslouží.
Ty nejlepší desktop pictures, které jste kdy potřebovali. Pro ty, co to cítí minimalisticky, asi jako já. Fungují nejlépe s prázdnou plochou, do 10 ikon v Docku a co nejméně položkami v menubaru.
Via Minimal Mac (a když už jste v tom, klidně věnujte pozornost i tomuhle webu, je to bezva zdroj inspirace).
Nová feature v Microsoft Office Visio 2010 – ikony vypůjčené z aplikací konkurenční platformy.
(via Panic)
Update: Shoda s Daring Fireball čistě náhodná, kdyby něco 
.
Přesně tohle chci. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že odstraním optickou mechaniku a vytvořím kombo SSD + HDD, ale můj MacBook má DVD mechaniku na ATA rozhraní (současný HDD je samozřejmě SATA), takže by se to zas tak moc nevyplatilo. Mnohem lepší je připojit bootovatelný SSD přes (mimochodem v mém případě teoreticky rychlejší) ExpressCard sběrnici, která od začátku zeje prázdnotou.
Problém je ale v dostupnosti těch správných zařízení. Třeba u nás prodávaný Verbatim 64GB údajně potřebuje ovladače jenom k tomu, aby jej viděl systém, čímž se stává nepoužitelný jako bootovací disk. Nebo třeba disk od OCZ je podle recenze na MacBlog.sk nepoužitelný kvůli rychlosti sekvenčního a náhodného přístupu, což se mi zdá dost zvláštní po přečtení recenze 48GB FileMate za pár dolarů na MacWorldu.
Via Daring Fireball.
Jesse Schellova úžasná prezentace o psychologických aspektech moderních “real life” her. Stojí za zhlédnutí už jenom kvůli tomu, že Jesse je skvělý řečník.
Stále mi to vrtá hlavou. Sbírání bodů je všude – Foursquare, geocaching, “pokrok uživatele” na Facebooku, počet Twitter followerů, počet subscriberů na Feedburneru. Naprosto úžasná je ale myšlenka sbírání experience bodů místo známek ve škole. Vlastně je ve všech ohledech lepší než normální známky (pár drobných bodíků za zodpovězení jedné otázky při hodině, masivní přísun expů za velký test…), jsou prostě mnohem flexibilnější. A nakonec, proč ne online leaderboard? Jsem si jistý, že by to podstatně vylepšilo celoplošně studijní výkony.
A víte co je hustý? Jak Schell na závěr poznamená, ono to fakt přijde. Body budou hlavním tématem v 2010′s, o tom není pochyb.
Via kottke.org.
Opět se něco děje. Tentokrát žádné mise, ale rovnou bundle? Rád se nechám překvapit.
Známý český internetový dinosaurus si založil Posterous, údajně na “Krátké bláboly.” No, moc krátké nejsou, ale počtení je to výjimečné. O SEO se prakticky nezajímám, ale jeho posledních pár dost polopatických článků mi tak trochu otevřelo oči.
Majitel tvrdil, že má webovou prezentaci, ale za dobu její existence si přes ní nikdo nikdy nic neobjednal. Zjištění, že mu ji sešmudlil nějaký prototyp chorvatského webtržníka a zcela nevhodně umístil na dnes již mrtvý Geocities.com, mě nepřekvapilo. Inu. Slovo dalo slovo a jako správný webdesignerský machr jsem se po třetí láhvi červeného vína z Dingače nabídl, že mu vyrobím webovou prezentaci novou, přes kterou se objednávky jenom pohrnou. Jo, víno.
I přesto, že jsem se SEO publikacím doteď vyhýbal, podle téhle série článků byla moje představa o optimalizaci víceméně správná: Dobrý obsah, dobrý obsah, dobrý obsah, sem tam nějaké klíčové slovo, dobrý metatag description a pokud možno ne flashové menu. Naopak naprosto nedůležitá je validita webu, druh layoutu (CSS/tabulky), počet <h1> tagů a dokonce i to, jestli web třeba vyráběl MS Word.
Dost úděsný článek o bezpečnostních opatřeních v továrně Apple výrobků v Číně. Nedivím se, že dělají vše pro to, aby si udrželi kontrakt.
The police arrived, the guards apologized, and the reporter left without filing charges. Then the policeman told the reporter, “You’re free to do what you want, but this is Foxconn and they have a special status here. Please understand.”
Moji oblíbenci v Panic software mají firemní blog. Ke mně se to doneslo teprve nedávno. Pokud vás nezajímá obsah, aspoň si ten web prohlédněte v nějakém WebKit-enabled prohlížeči, je to designovo-technická lahůdka (ano, i -webkit-transform se dá už v praxi u takovéhleho webu nasadit .
Jsem člověk, co je schopný zapomínat všechno možné na různorodých místech. Nikdy jsem si však nezapomněl s sebou vzít identifikační čip cestou ze školy na oběd. Jak to?
Moje školní workflow probíhá nějak takto: skončí vyučování, skočím si dát školní baťoh do skřínky a pospíchám na oběd. Často to provádím velice rychle, čímž se pravděpodobnost ztráty čipu ještě násobí.
Mám ho totiž na klíčích, které jsou potřeba k uzamčení skříňky, takže mi otevřená skříňka nedovolí odejít na oběd bez zamknutí a vyjmutí klíčů i s čipem. Dobrý, ne? Bez téhle vychytávky bych byl asi milionkrát bez oběda.
Vidíte? Naprosto automatizovaný a neobtěžující způsob, jak donutit uživatele něco pokaždé udělat. Jen nevím, jak takovou metaforu převést do světa software.
Ještě mi schází způsob, jak si nezapomenout klíče po příjezdu do školy v autě a ušetřit si tu jednu cestu od skříňky k autu a nazpět.
Zdá se, že si Steve přiznal, že obchodní model předraženého telefonu co nic neumí má skutečně nějakou šanci získat signifikantní market share. I když minulou strategii miloval.
Pro uživatele to bude rozhodně přínos, ale já kdybych byl Microsoft, snažil bych se mít co nejvíc featurami nadupaný OS se svobodnou distribucí, nejen kvůli odlišení od iPhone, ale taky kvůli firemnímu duchu (Life without Walls). Takhle se ale opakuje historie – Microsoft znovu kopíruje lepší řešení.
Mimochodem – UI je sice typografická nádhera, ale zdá se mi to dost neuspořádané a nepoužitelné. Není jasně vidět, co je tapovatelné/editovatelné, což je pro takový druh zařízení zásadní. Uvidíme až se mi někdy dostane do ruky (do Vánoc je času dost).
Opravdu a zcela vážně. NiceOne pokračuje, a to tímto článkem. Vlastně tak úplně nepokračuje, spíš navazuje na nový koncept. Ano, až takhle vážně to myslím.
N1 je posledních pár let (vlastně už od začátku) v docela hrozném stavu. Za něj může nedostatek mých článků a důvtipných názorů. Vysvětlím proč:
Byla to prostě otrava. Vše podstatné bylo mnohem jednodušší prostě tweetnout a dál se o to nestarat, kdežto psaní blogpostu je mnohem větší deal (obrázky, nadpisy, HTML, kontrola samotného webu, jestli se nerozsypal atd).
Čím více jsem ale přicházel na chuť Twitteru, tím víc mě lákalo napsat o něčem více než 140 znaků, ideálně na něco linknout, ale zároveň to nepsat jako velký příspěvek na blog. Navic spoustu věcí bych tweetnul, ale neudělal jsem tak, protože se to nějakým způsobem nehodilo. Dnes je moderní si zakládat Posterous či Tumblr a psát na něj každou blbost z internetu. Já jsem na to ale příliš cool, proto přichází zcela nový NiceOne, který by měl k takovým účelům sloužit. Pokud vydržíte, rád bych se rozepsal o některých nových a nově odstraněných features.
Především rozlišuji 2 typy příspěvků: klasický velký a tzv. “linked”. Znalci budou jistě vědět, od kterého zahraničního blogera jsem se inspiroval. Takový článek se sice tak trochu chová jako normální, ale jeho hlavním předmětem je odkaz, na který přesměrovávám rovnou z RSS. Tenhle formát mi dovoluje napsat něco krátkého, případně přidat citaci a rychle publikovat. Doufám, že se z NiceOne díky tomu stane tak trochu můj zájmový live stream. Občas totiž dělám spoustu zajímavých věcí, které si nechci nechávat pro sebe. Nekecám. První linkovaný článek již brzy!
Feature, kterou zde ovšem nenaleznete, jsou komentáře. Nejsem si ještě jistý jaký to bude mít dopad, ale moc rád to vyzkouším. Mám v hlavě ještě malý nápad, jak je sem částečně dostat, ale zatím to nechám jenom v hlavě. Pokud chcete, vždycky mi můžete zanechat reply na Twitteru, nebo třeba poslat e-mail.
Články nerozděluji do kategorií, nemělo to smysl. Pro interní účely budu ale používat tagy, pokud by někdy byly potřeba.
Možná jste si všimli i nového designu, který je z velké míry odlehčený a více “focused”. Je na takovýhle druh blogu jako dělaný (vlastně je dělaný).
Stay tuned. Vaše RSS čtečka za to bude vděčná.
Po posledním průseru, kdy jste se na mě úplně vykašlali, (vlastně až na poslední chvíli to zachránil Logout, ale stejně) už vím jak na vás. Vy chcete nějaký ten obsah, chcete přijímat informace. Tak tedy proč ne. Dnes něco z oboru UX a docela nečekaně se bude jednat o dissování uživatelského prostředí Mac OS X.
Proč? Bylo načase. OSX používám právě jeden rok a týden a myslím že ho dokážu trochu objektivně zhodnotit. V drtivé většině to byly pozitivní zkušenosti a s tou jednou nejvýraznější negativní bych se rád podělil.
Dementní doubleclick
Double-click je na Macu vyřešen dost nešikovně. Dokonce na Windows je mnohem lepší. Docela špatně se to vysvětluje ale pokusím se o to.
Představme si ikonu třeba na ploše Windows. Pokud ji chceme double-clicknout, musíme tak učinit pouze na jednom místě (tedy zaměřit a bez pohnutí myši doubleclicknout), což je velice geniální! Chceme-li podobnou věc udělat na Macu, můžeme totéž udělat navíc s drobným pohnutím myši mezi kliky. Proč je tohle naprosto neintuitivní vysvělím níže.
Problém je v tom, že po prvním kliku se začne odpočítávat čas potřebný pro provedení kliku druhého, a to ať je myš kdekoliv. Na první pohled se to může zdát docela nevinné, ale rozhodně není.
V lepších případech se může stát, že po prvním kliku se ignoruje single-click někde jinde. Mnohem horší situace ale nastane třeba v betaverzi Safari 4. Její horní část okna vypadala nějak takto:
Představme si následující situaci – chci zavřít tab Facebook a přepnout na Seznam. Jak taková akce bude probíhat?
- Stisknu tlačítko křížku na Facebook tabu, který se objeví při hoveru myši. Tab se zavře a aktivní zůstává ten vpravo vedle něj, tedy stále Apple
- Nyní chci otevřít Seznam, tedy kliknu na něj. Pokud to ale udělám moc rychle po zavření Facebooku, celá akce se chová jako double-click na Seznam, takže se celé okno schová do Docku. WTF?
Podobně nepříjemná situace nastane, když se třeba netrefím přímo do křížku pro zavření tabu TomTom for iPhone a chci to ihned napravit – prvním klikem se tedy tab aktivuje a druhým klikem do křížku (!!) se opět aktivuje double-click na celé záhlaví okna, takže opět celé okno v Docku.
Samozřejmě toto není problém pouze betaverze Safari, ale je to system-wide. Připravil jsem si několik příkladů:
Toto je screenshot nastavení aplikace Growl a jak jistě tušíte, něco na ní nesedí. Problém je s těmi checkboxy vpravo, a to konkrétně takovýto – double-clickem na položku v nabídce (například Cyberduck) se vyvolá jakési okno s nastavením pro kliknutou položku. Špatné ale je, že checkbox napravo patří do této double-clickatelné zóny, takže pokud nervózně klikáte na checkbox pro vypnutí a zapnutí, vyskočí toto okno taktéž. Nepříjemné.
Poslední screenshot je z aplikace, odkud tenhle článek píšu – MarsEdit. Zde se problém nachází v levém sidebaru (Local Drafts a NiceOne). Jedním klikem na položku ji označíte a aplikace se přepne do požadovaného zobrazení. Double-clickem už se ale zobrazí okno s nastavením pro danou položku. Nemusím tedy moc napovídat aby vám došlo, že zběsilým přepínáním mezi položkami dojde k double-clicku, vyskočí okno a my jsme nahraní.
Myslím že těchto pár příkladů k ilustraci stačí, v praxi se s nimi setkávám všude. Z mých zkušeností lze tento problém jen částečně eliminovat nastavením nižší prodlevy druhého kliku pro double-click, ale ani to není stoprocentní. Vůbec se mi tento jev nelíbí, dokonce jsem se kvůli němu naučil při některých akcích vědomě počkat a po chvilce se opovážit znovu kliknout.
Tajně doufám v nápravu ve Snow Leopardovi 
