Pokud se nemýlím, není to tak dávno, co Google spustil službu Insights. Chvíli jsem si s touto aplikací pohrál a statistiky mě poněkud překvapily.
Pro neznalé – jedná se o službu, podle které můžete zjistit vyledávanost jednotlivých hesel v určitém časovém období, či v dané lokaci atakdále, vypadá, funguje, a dokonce to i je typická Googlovská služba.
Nenapadají mě vhodnější slova pro popis výsledků, než zajímavé, znepokojivé a neuvěřitelné. Česká republika nám okupuje nejvyšší místa žebříčku v nejrůznějších kategoriích. (more…)
V poslední době se můj postoj k firmě Apple poněkud změnil. Zde na blogu to bylo jen drobně postřehnutelné, ale můj fanklub to věděl už mnohem dřív. Pojďme se ale podívat, jak to začalo.
(more…)
Tak, snad už… Konečně. NiceOne se v posledních pár týdnech svíjel bolestmi přímo ve svém WP jádru. Nechtělo se mu fungovat delší dobu, vystřídal několik verzí a updatů WordPressu, jenže nakonec stačilo jen navýšit memory_limit. Tak jenom doufám, že veškeré editace již skončily a můžu odstranit přídomek Beta (nyní už v druhé verzi).
Změna nastala, jak jste si všimli, hlavně v šabloně. Rozhodl jsem se neupravovat již existující šablony, ale napsat si zcela vlastní. Kupodivu se mi to podařilo, dokonce to byla dost velká sranda a šlo to jednoduše, zkuste si to taky!
Myslím, že bych taky mohl napsat nějaký článek s užitnou hodnotou větší než 0,1, já vím, ale jsem dost línej.
Komentáře k tomuto vzhledu prosím sem, jinde bych vás za to asi ukamenoval.
Původně jsem měl v plánu napsat nějaký opravdu poučný a hodnotný příspěvek. Návštěvnost by se zvýšila o 1000% a spisovatelé by se mi klaněli tak hluboko, jak jen by to šlo. Byl by to článek, který by změnil svět, nebo tak něco.
Já se na to ale vykašlal a napsal tohle.
Určitě se vám někdy stalo, že jste potřebovali vypsat pomocí PHP z databáze nějaká data způsobem podobným tomuto:
mysql_query("SELECT * FROM tabulka WHERE jmeno=$jmeno")
Že ne? Zkuste to. Tento zdánlivě logický a syntakticky správný dotaz má jednu chybu – nefunguje. Přesněji řečeno vyhazuje naprosto nelogický a nesmyslný error podobný tomuto:
Unknown column ‘Obsah proměnné $jmeno’ in ‘where clause’
Cože? Kde se nám vzal sloupec v databázi se stejným názvem jako hodnota naší proměnné? A proč neexistuje? Skoro bych řekl, že tenhle bug je vložený schválně. Asi aby odradil nováčky a otravoval experty. Nebo to může být dávno zapomenutý vtípek, nicméně to je velmi diskutabilní. Podobně, jako nás ve škole učili, že je nejdřív třeba vypočítat to, co je v závorkách, tak otrlí programátoři vědí, že proměnné se v takovýchto případech uzavírají do uvozovek.
mysql_query("SELECT * FROM tabulka WHERE jmeno='$jmeno'")
Já myslel, že mě to snad zabije, půl dne hledání chyby, upravování a zálohování databáze… Ale nakonec jsem se jen plácl do čela. Silně.
A co jako?
Já vím, mí bystří čtenáři. Je to jen moje drobná nápověda pro příští programování. Tak ten zbytek alespoň naplním nějakým relevantním obsahem.
(more…)
Pozor, tento článek je starý a již dokonele nereprezentuje moje aktuální názory.
To jsem takhle jednou kdysi dávno četl záznam ze semináře na téma „Ekologické pravdy a mýty“, moderovaného naším novým prezidentem Václavem Klausem, za účasti pánů Breziny, Bursíka a Římana. Nu, seminář to byl opravdu zajímavý. Zarazilo mě ovšem několik vět, které tam padly. Například tyto:
“Globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce”
“Dá se naopak předpokládat, že když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více sněžit a masa ledovců naroste”
“Klasický podvod. Bursík mluví o tání ledovců na horách, kterých je 0,6 procenta, a činí z toho závěr o globálním oteplování.”
Nechci se vyjadřovat k obsahu těchto tvrzení, ani nehodlám nikomu vyvracet jeho názor, jen se chci pozastavit nad neuvěřitelnou podobností s něčím, co mě zcela nedávno doslova nadzvedlo ze židle. Schválně, čtenáři technologického časopisu T3, nevzpomínáte si?
Než vám to prozradím, dovolím si malé intermezzo. Časopis T3 jsem odebíral v mých krásných naivních devíti až dvanácti letech. Do technologií jsem byl nadšený a T3 jsem považoval za důvěryhodný zdroj informací a kvalitních, objektivních recenzí. To až do té doby,než jsem tomu začal rozumět. Po nějaké době mi začalo připadat poněkud zvláštní, že každé testované auto dostalo plný počet bodů (jak celkově, tak i poměr cena/výkon, dokonce i u Mercedesu za dva miliony), že srovnávali Apple iPhone s Nokií N95 a spoustu dalších podivných věcí.
Vraťme se tedy k problému Klaus vs. Globální oteplování. Tedy když Klaus mluví o globálním oteplování, připadá mi to jako kdyby T3 mluvilo o webu a jeho trendech. Ocituji zde kousek článku nadzveduvšího mě ze židle (pojednávající o vývoji a změnách v různých tříd mobilních telefonů – to mimochodem T3 umí dobře):
Když se například před lety objevily na trhu první telefony s fotoaparáty, považovali je mnozí komentátoři za zajímavou, ale přece jen nepříliš smysluplnou kuriozitu. Kvalita snímků z tehdejších fototelefonů byla žalostná a navíc do té doby skutečně málokoho napadlo nosit s sebou neustále fotoaparát – fotografování bylo koníčkem omezené skupiny lidí, nikoli každodenním zvykem všech. Jenže zdánlivě nelogický nápad se ujal a přinesl nesmírně důležitou změnu nejen pro trh s telefony, ale i ve způsobu pozorování a dokumentování okolního života a nakonec i v životním stylu obecně. Nebýt fototelefonů, nikdy by nedošlo k masivnímu rozvoji blogování, servery jako YouTube, Facebook či Flickr by patrně nezískaly světovou popularitu, těžko by vzniklo interaktivní webové prostředí označované jako Web 2.0 a neznali bychom obrovský fenomén posledních let, tzv. občanskou čili amatérskou žurnalistiku.
Srovnáte-li si citace Václava Klause a autora článku v T3, měli byste dojít k závěru, že oba dva absolutně neví o čem mluví. Jsem schopen souhlasit s tím, že foťák v mobilu je pro trh s telefony zlomový bod, nikoli však v životním stylu. Jenže… Jak proboha souvisí focení mobilem s rozvojem služeb YouTube a Facebook? (Flickr chápu). Pokud vím, tak YouTube vznikl nějakých pár let po prvních fotomobilech, ale koukatelné video mobily natáčejí až dnes.
Nyní bych si znovu dovolil ocitovat tu největší absurditu a pitomost z celého úryvku.
…těžko by vzniklo interaktivní webové prostředí označované jako Web 2.0 a neznali…
To byl ten moment, který mě nadzvedl ze židle. Neměl jsem daleko ani k zavýsknutí “Ježíšmarjá”. Co má do Merlinových kalhot společného AJAX s focením mobilem (já vím, přeháním to, ale stejně)? Mobilnímu internetu a levným datovým přenosům prorokuji budoucnost až někdy v příštím desetiletí, takže to nemůže mít nic společného ani s uploadem na Flickr. Web 2.0 je pouze aktuální trend, ke kterému jsme dospěli za několik (desítek) let a vyvinul se zcela nezávisle na mobilech. Označil bych tento střet trendů za zcela ojedinělou náhodu, která nemá žádné hlubší souvislosti. A tím bych to rád ukončil. Fuj. T3 už si nikdy nekoupím.
Zajímavý titulek, ne? Mě se tedy líbí, ale nevím jestli ho každý pochopí. Jen napovím, že druhé slovo nemá co dočinění s divením se, nebo podivováním nad něčím, nýbrž se užívá ve webdesignu.
Tedy dělám teď jedny stránky. Nejsou to ale obyčejné stránky, potřebuji totiž, aby se levý sloupeček s modrým pozadím natahoval podle délky pravého sloupečku (i s pozadím). Po bohatých zkušenostech s tabulkovým layoutem jsem si myslel, že to nemůže být problém, ale trochu jsem se spletl. Tato operace vyžaduje speciální, až nelogické myšlení ve výsledku s jedním malým paradoxem.
Při studování několika návodů, jak provést něco podobného, či dokonce stejného, jsem podstatu pudla jaksi příliš nechápal. Přišlo mi vhod až nekolikeré přečtení náhodných článků tohoto tématu. No být tím, kdo to vymyslel, tak se stydím, je to nehezká layoutová prasárna, ale budiž, funguje to. Takže v kostce podstata toho, co se všude píše:
Dejme tomu, že máte dvousloupcový layout v obalovém divu. Že byste nejraději oboum sloupečkům nastavili float na left? Omyl. nastavíte jej pouze prvnímu sloupci. A co ten druhý? Tomu stačí nastavit levý margin o šířce levého sloupce (třeba dvěstě pixelů).
Protože chceme, aby levý sloupeček byl celý modrý (tedy až úplně, neboli úplně dolů, či podle délky pravého sloupce (vše znamená to samé)), musíme pro to něco udělat. Že byste nejraději použili background-color: blue;? Znovu špatně. A teď nastává další prasárna. Pozadí musí být obrázkové ať chceme, nebo ne. Navíc ho nenastavujeme levému sloupečku, ale obalovému divu (!), takže si musíme vytvořit proužek o šířce levého sloupce a výšce nejlépe 1px, poté nastavíme background: top left repeat-y; samozřejmě s URL obrázku. Že je to ale nehezký postup?
A nakonec ten slibovaný paradox. Zkusili jste v klasickém dvousloupcovém (dvakrát floatovaném) layoutu nastavit height: 100%; levému sloupečku společně s background-color: blue;? A zkoušeli jste to i v Internet Exploreru?
Dnes pouze krátce (já tomu říkám postřeh, nyní už druhý).
Osobně mám moc rád Windows. XP i Vista. V dřívějších dobách dokonce i 2000 či 98. Dnes používám WinXP a až budou zcela hotové Visty, koupím si je, ale dneska se mi stala jedna věc.
Představte si, že vám kamarád posílá 100MB videosoubor s jeho čerstvě naučeným trikem na snowboardu přes Windows Live Messenger rychlostí 4,8kB/s. Čekáte. Čekáte. Blížíte se k cíli. Po nějaké době se soubor opravdu stáhne. Jaké ale bylo moje překvapení, když se mi při pokusu soubor otevřít objevilo toto:
Když jsem toto okno spatřil, napadaly mě nehezké nápady. Například plácnout se do čela, ale nakonec jsem to neudělal. Co byste na mém místě udělali vy? Nejabsurdnější návrhy vítám.
A ještě mě napadá – je vůbec legální takhle nakládat s uživatelskými daty? Ale OK, já to beru, Centrum zabezpečení Windows je pravděpodobně chytřejší než já. Díky Windows jsem se vyhnul zákeřnému viru. Kamaráda jsem vymazal z contact listu a zásadně se s ním už nestýkám, třeba by mě někdy chtěl okrást.
P.S.: Kámoš soubor pak uploadoval na eDisk, já ho stáhl a nic se nestalo. Video to bylo super, drop z takové výšky jsem viděl jenom v časopisech. Jen mě pak překvapilo množství vyskakovacích oken s reklamou na nějaké on-line casino. Divné.
Před nějakou dobou jsem psal o znovunalezení mého starého Palmu Zire 72. Po pár zkušebních jízdách s GPS jsem ho jaksi přestal používat, ale dnes jsem ho našel znovu. A dobrý.
Je pravda, že Palm OS byl před pár lety jedním z nejlepších operačních systémů pro PDA, navíc si stále zachovával svoji jednoduchost. Ovšem je také pravda, že před těmi několika lety se vývoj tohoto OS zastavil. S novými moduly přicházely akorát drobné updaty, jako pozadí v Launcheru apod., ale OS zůstával stejný. Palm si to uvědomil a od té doby dělá modely Treo s Windows Mobile. Podle mě je to nelogický krok, protože je spousta (velká spousta) uživatelů, kteří tento OS mají rádi a nedají na něj dopustit. Já patřím mezi ně.
Zpět ale k mému Zire.
Říkal jsem si, že Palm OS 5 nemůže být až zas tak hloupý. On ani tak není, jen se musí vyladit. Po tomto zákroku od něj dostanete vše, co čekáte od moderního PDA, ovšem s absencí některých zanedbatelných drobností. Například multitaskingu. Tedy, nuže:
(more…)
Jistě si vzpomenete na toho červeného, vtipného fešáka s perfektní reklamní kampaní. I když jsem Oskarovy telekomunikační služby nikdy nevyužíval, mám ho prostě rád, i když nám už trochu zanikl. Před nějakou dobou se ovšem přeměnil v nadnárodní Vodafone, čímž nelze jednoznačně říct, jestli udělal dobře. Stále se snaží jít v Oskarových stopách, ale už to nikdy nebude ten náš Oskar. Ti pozorní jistě zaregistrovali i menší mezizměnu, ale o tom až níže.
V tomto článku chci poukázat na Oskarovy historické milníky, nejvtipnější reklamy a úspěchy.
(more…)
Nikdy jsem se blíže problémem tohoto typu nezabýval, ale zrovna včera mámy kamarádka potřebovala zjistit heslo ke svému účtu do Windows, neb ho zapomněla. Nejdříve mě nenapadla jiná možnost, než opravit instalaci systému, ale pokusil jsem google, jestli nenajde nějaké “jemnější” řešení.
Na českých webech jsem nenašel nic, a až na celosvětovém hledání jsem narazil na zajímavou věc.Schválně říkám věc, protože to je taková… No, věc.
Je to ISO image, který vypálíte na vaše oblíbené CD-R, popíšete, pohoukáte a počkáte. Po nějakých 5 minutách čekání se můžete odhodlat vložit takto stvořené cédé do postiženého počítače. Pokud máte v BIOSu nastaveno bootování z CD, je napůl vyhráno.
Jakmile nabootujete z CD, nelekněte se. Právě se vám začne spouštět linuxová distribuce! Nutno podotknout, že silně upravená, no ale prostě Linux. Po pár chvílích bootování se spustí cosi, a začne kontrolovat soubory s hesly na disku s Windows (!), které po prohledání úspěšně dekryptuje (!!!), a zobrazí hesla všech účtů na Windows (!).
Hledání s dekryptováním nezabralo určitě víc, než dvě minuty, a na monitoru se ukázaly hesla ke všem účtům. Šikovná to věc. Utvrdil jsem se v tom, že pro bezpečnost vašich souborů nestačí mít zaheslovaný účet, nýbrž zašifrované přímo ony soubory.
Tato šikovná “věc” mě velmi mile překvapila, operace zabere pár minut a není to nic složitého. Zítra to beru do školy (smile).
Věc stahujte tady, je to freeware!
Jistě jste někdy viděli nějakou věc na internetu, jejíž koupi chcete odložit na později. Každý to řeší jinak. Někdo si stránku uloží mezi hromadu záložek, někdo si přepíše adresu na papírek nalepený na monitoru, popřípadě uloží do PDA, a zatvrzelí odpůrci techniky si všechno pamatují, nebo zapíší do diáře. Způsobů by se jistě našlo mnoho, ale dlouho neexistoval žádný univerzální, efektivní způsob. Ten přišel až s webem Wishlistr.com.
Po zaregistrování máte možnost vytvořit si vlastní list s vytouženými věcmi. Wishlist může sloužit pro osobní potřebu, když si nic nepamatujete. To když zjistíte, že vám v peněžence ubývají finance, tak jedete podle seznamu a objednáváte. Podle mě má tato služba více využití. Velmi dobře funguje třeba před Vánoci (aktuálně používám, je to super), nebo jiným obdarovávacím obdobím (narozeniny, svátek…). Pod stromečkem pak nenastává zbytečné fópa (po Vánocích sdělím svoje zkušenosti).
Samotná webová aplikace se mi moc líbí. Nabízí “klasický” web 2.0 design, spousty roztomilého AJAXu a podobných fíčurin. Na vlastní wishlist můžete dokonce aplikovat nějakou z přednastavených šablon.
Jo, a zapomněl jsem se pochlubit. Na téhle adrese je můj profil.
Dnes trochu prakticky – nějakou dobu se snažím vymyslet nějaký jednoduchý, funkční a kompatibilní způsob, jak vytvořit obrázkový hover efekt v CSS. Jeden hezký návod jsem našel zde, ovšem cosi mi na něm vadilo, tak ho malinko rozšířím a poupravím, takže teď si návod přečtěte, ať tak nějak víte. Budete to potřebovat k dalšímu postupu. Opravdu. A jak říkají mí američtí bratři: for real!
Opravdu si to přečtěte.
Nejprve si upravíme HTML kód do modernější varianty, a upravíme popisky na tlačítkách (jinak nejsou moc kúl), tedy použijeme moderní seznamy (<ul> <li>) a výběr popisků nechám na vás. HTML kód zde:
<ul id="menu">
<li><a href="#">První věc</a></li>
<li><a href="#">Super věc</a></li>
<li><a href="#">Přjíemná věc</a></li>
<li><a href="#">Nechtěl bych</a></li>
<li><a href="#">Atakdále</a></li>
</ul>
Hlavní nedostatek v originálním návodu pro mě představuje nemožnost výstavby horizontálního menu. Proto tedy již od začátku tvořím menu právě horizontální.
Protože bez CSS kódu by to jaksi nebylo ono, přikládám jej zde též. Podrobněji popíši níže.
#menu li {
list-style-type: none;
padding: 0; margin: 0;
float: left;
}
#menu a {
display: block;
width:108px;
margin: 0;
padding:18px 0 22px 5px;
font-size: 12px;
color: white;
background: url("button.png") 0 0 no-repeat;
text-decoration: none;
}
#menu a:hover {
background-position: -113px 0;
}
Hover funguje na principu posouvání jednoho obrázku, tedy jeden obrázek obsahuje rovnou oba stavy a má dvojnásobnou šířku. Toto opatření je zde hlavně kvůli rychlosti načítání, kompatibilitě a v extrémních případech i rychlosti prohlížeče (posunout obrázek je méně náročné, než jej vyměnit).
Nyní k CSS: Protože máme seznam, který chceme uspořádat vedle sebe, hned po odstranění nežádoucích prvků seznamu uvedeme vlastnost float: left;. V definici #menu a musíme nastavit display: block;. Ani moc nevím proč, ale bez toho to moc nefunguje. Nejspíš to bude něco s šířkou elementu =). Dále odkazu musíme nastavit fixní šířku, a samozřejmě pozadí (nezapomeňte na posunutí pozadí – 0 0 no-repeat;). Dále je na vás volba fontu, barvy atd.
V dalším kroku (stav :hover) je potřeba jen nastavit posunutí pozadí o určitý počet pixelů – background-position: -113px 0;.
Že je to jednoduché?
Tento způsob je zaměřen hlavně na jednoduchost, praktičnost, a hlavně kompatibilitu (bez potřeby JavaScriptu v IE). Kód je krátký a přehledný a doufám, že někomu pomohl. Dříve jsem se s takovým kódem trápil pěkně dlouho a bezúspěšně. Dnes jsem si řekl, že bych už na to měl přijít. No a přišel =).
Titulek tohohle spotu není úplně přesný, nýbrž přesně napůl. Vlastně úplně stejně, jak vypadá interface nového iPodu Classic, tedy menu vejpůl. Ovšem nadpis je taky trochu napůl, neb přímo firmware z iPodu Classic na 5G (Video) nedostanete. Co jsem tím vlastně myslel?
Určitě jste viděli ty hezounké, nové iPody s tím rozděleným meníčkem a tak hezkými fíčurkami. Protože na nového iPoda nemáme, dopomůžeme si lehkým flashnutím firmwaru, čímž se tak trochu dopouštíme porušení smlouvy, kterou nám napsal Steve Jobs, a to té části, kde se zavazujeme nedělat žádné zásahy do oficiálního firmwaru. No co, když si nainstalujete jiného ICQ klienta, než právě ICQ (může to být klidně webová služba), porušujete smlouvu stejným způsobem. Já vás varoval.
(more…)
Nakolik jsou Američani blbí, aby si museli dávat příklad, jak vypadá jméno při vyplňování formuláře? A nakolik jsme blbí my, když jméno v příkladu opíšeme a počeštíme tak, že by to nepochopila ani jedna z mých babiček?
Narážím na vyplňování formuláře pro nový e-mailový účet v Microsoft Office Outlooku 2007, kde v originální verzi bylo zřejmě napsáno „Barbara Sankowich.“
Kdo je tedy ten blbější? Američani, nebo my? Odpověď hledejte mezi dvěma bagry. A mimochodem, zkuste zadat do prohlížeče www.contoso.com 
.
Jak myslíte, že vznikl český (československý) hiphop? Byli to PSH? Nebo WWW? No ani ne…
Je celkem jasné, že hiphopová kultura se do čech dostala přes fenomén grafitti. Ovšem našel se někdo, kdo o grafitti rapoval, ale s hiphopovou a grafitti scénou neměl nic společného a neměl ani potuchy o tom, do jakého žánru se řadí její píseň. Hiphop, jaký známe dnes nám poprvé představila dvanáctiletá holka.
Byla to Michaela Paštéková v roce 1994, kdy nevědomky vydala jednu z prvních hiphopových skladeb na Slovensku s názvem Sprayer Frayer. No nevím, jak vám, ale mě to připadá jako neuvěřitelná shoda náhod. No neříkejte – v době, kdy u nás začínal hiphop a grafitti vydat rapovou skladbu, která pojednává právě o grafitti a nevědět o tom, navíc být 12letá holčina se skvělou flow… Neuvěřitelné!
Protože byl k písničce natočen (opět nevědomky) stylový “neighborhood ghetto” videoklip z prostředí potagovaného sídliště, poskytuji ho zde taktéž.
Mimochodem, kromě této písně jsem nenašel žádné žánrově podobné skladby, i když v některých klipech jsou vidět jakési náznaky čehosi, ovšem není to ta malá rapující Míša. Později vydala nějakých pár alb, a z hudební scény tak nějak zmizela. Myslím, že by nebylo úplně od věci pozvat jí na featuring s nějakou dnešní hiphopovou skupinou… Ale teď už k tomu videoklipu:
(more…)